CLOUDS: Choreografka Věra Ondrašíková uvádí novou taneční inscenaci o komunikaci dětí a teenagerů. Beze slov.

Nová taneční inscenace s názvem CLOUDS vzniká v režii Věry Ondrašíkové & kolektivu ve spolupráci s novým kulturním prostorem ARCHA+. Oceňovaná choreografka se zaměřuje na duši dospívajících a otevírá aktuální téma, když hledá nový způsob, jak se k sobě navzájem přiblížit a lépe si porozumět. Beze slov.

Premiéra inscenace se koná 15. 5. 2024 od 19 hodin v prostoru ARCHA+ (Na Poříčí 26, Praha 1). Na programu bude po dobu jednoho roku, vzhledem k věku performerů/ek je životnost projektu omezena. Naplánována jsou i dopolední představení pro školy.

Na scéně se potká devět performerů/ek ve věku 11 – 17 let, kteří jsou studenty tanečních škol nebo se tanci věnují. K tématu přistupuje Ondrašíková dokumentárně, tedy z pohledu těch, kterých se týká. „Jako podklad nám sloužily anonymní příběhy respondentů v dětském věku a mladých lidí do 26 let. Naši tanečníci tedy vychází nejen z vlastních zkušeností, ale i z příběhů svých vrstevníků,“  vysvětluje choreografka Věra Ondrašíková.

Z průzkumu vyplynulo, že většina respondentů se svými kamarády komunikuje častěji přes sociální sítě než osobně. Nebojí se sdílet své soukromí, ale i polohu. Když se ale ocitnou v krizové situaci, nesvěří se nikomu. Podle aktuálních statistik jsou navíc rodiče až jedni z posledních, na koho se děti obracejí v případě nouze.

„To nás motivovalo k hledání nového způsobu, jak spolu komunikovat. Někdy je těžké své pocity nebo myšlenky formulovat. Chceme proto ukázat, že je lze vyjádřit i jinak,“ dodává choreografka Ondrašíková.

Na projektu se podílí také psychoterapeut Jan Vávra, zakladatel Gordon Institutu v ČR, autor knihy Rodičovství jako cesta a spoluzakladatel projektu Rodičovská posilovna.

„K projektu jsem byl přizván jako konzultant a přístup Věry Ondrašíkové je pro mě  zajímavý tím, že k tématu přistupuje prožitkově a zpracovává témata dospívání, o kterých se teď často mluví, i skrze tělo a umění. Negeneralizuje, neukazuje na nic ani na nikoho. Hledá cestu, jak se jako lidé můžeme otevřít jeden druhému prostřednictvím tance,“ vysvětluje Jan Vávra. „A pro nás diváky je navíc příjemné, že stačí mít „jen“ otevřené oči, uši a mysl, a můžeme se dozvědět více o dospívajících i sami o sobě“ dodává psychoterapeut.