Tekoucí písky – potemnělá komedie volně inspirovaná dopisy Charlotte Brontëové v Rokoku

Městská divadla pražská uvedou v české premiéře napínavý příběh z tajemných blat a vřesovišť o intimitě a poznání sama sebe. Inscenace hry Jen Silverman bude mít premiéru 25. května v divadle Rokoko.

Tekoucí písky jsou temnou komedií o lásce, zoufalství a touze po pozornosti. Mladá guvernantka přijíždí na odlehlé panství uprostřed skotských blat poté, co vedla romantickou korespondenci s tajemným panem Branwellem. Jenže brzy se ukáže, že jedinými obyvatelkami domu jsou dvě Branwellovy sestry, jejich služebná a pes. A nikde žádný muž ani dítě, o které by se bylo třeba postarat…

Pro MDP hru přeložila Ester Žantovská: „Hra je výborně napsaná, překládala se téměř sama. S tak skvělými dialogy, které mají rytmus a vtip, se nepotkávám v současné dramatice často.“

„Anglická blata jsou pro Silverman tajemný ‚prázdný‘ prostor, současně krásný a nebezpečný. Dokonalý ‚terén‘ pro bezbřehou fantazii, ale také pocity hlubokého osamění, touhu najít sebe a blízkou duši. Všechno velice současná témata zalitá přiměřenou dávkou suchého anglického humoru,“ dodává dramaturgyně Kristina Žantovská.

Jen Silverman jsou nebinární americké autorstvo. Podnětem k napsání hry The Moors (doslovný překlad vřesoviště, blata) byly pro Jen Silverman především Dopisy Charlotte Brontëové, které je přitahovaly nejen svou sklíčeností (kterou Charlotte skutečně prožívala), ale i svým humorem. Tekoucí písky jsou v USA považovány především za komentář k tématům moci a genderu, pro Silverman je hra osobní výpovědí, která vyplynula z přemýšlení o osamění, izolovanosti a intimitě.

K průběhu zkoušení režisérka Viktorie Čermáková říká: „Na zkouškách to vře. Autorstvo s námi mluví, cvičí s našimi city, vzpomínkami, slabostmi a vzbuzují ztracenou odvahu. Někdy se taky chechtáme. Strhávají nás k intimním rozhovorům, kterých se účastní i ti dávno spíš nemluvní, včetně rekvizitářů, osvětlovačů a vrátných. Je to skvělá hra o současnosti. Je hodně o mužích, ačkoli v ní téměř nevystupují. Nechápu vlastně, jak to Jen Silverman dělá, ale tak vtipnou a komplexní hru jsem ještě nehrála! Krom života. Svět okolo mi poslední dobou připadá dost málo vtipný. Tady je vtipu dost. I mrazení. A ačkoli je to hra o dospělosti, hodně si při ní taky člověk vzpomene na dětství. Je to hra proti slabosti, nudě, nenávisti a strachu. Báječná hra do každé rodiny!“

„Svět vřesovišť je pro mě tajemný a já jsem to tajemství nechtěla vyřešit. Blata, stejně jako dům jsou záměrně nepopsaná. Vždycky ráda nechávám dost prostoru výtvarníkům i hercům. Jenom by pro nás všechny měla být blata krásná a nebezpečná. A ze sbližování krásy a nebezpečí vzniká tajemství.“ Jen Silverman (citát pochází z doby, kdy o sobě autorstvo používalo ženský mluvnický rod)