Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvede baletní inscenaci, jejíž autorkou je tanečnice souboru Nuria Cazorla Garcíaová

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvede balet Sylf, jehož autorkou je španělská tanečnice souboru Nuria Cazorla Garcíaová. Inspiraci našla v romantickém dílu La Sylphide z roku 1832, které patří mezi nejstarší klasické balety na světe. Garcíaové adaptace bude mít premiéru na malé scéně divadla tento pátek. V tiskové zprávě o tom dnes informovala mluvčí divadla Eleonora Kočí.

Romantická inscenace s motivem nešťastné lásky je dalším ze série choreografických děl mladých umělců z řad baletního souboru. „V minulosti na scéně Malého divadla vznikly divácky úspěšné i kritikou ceněné tituly jako Café Reichenberg, Dům Bernardy Alby, Posedlost baletem I. a II., Solarix, Jekyll a Hyde, Malý princ, Liliom. Projekty začínajících tvůrců, při kterých se učí technikám choreografie, ale také tomu, jak vést tým a přizpůsobit se tvůrčím výzvám, jsou pro mnohé z nich klíčovým momentem kariéry," uvedla Kočí. Přínosem jsou tato díla podle ní i pro divadlo. „Je to cesta, díky které se pravidelně na liberecké kulturní scéně objevuje nový, mladistvý taneční repertoár přinášející nevšední divadelní zážitky," dodala.

Španělská tanečnice se inspirovala bezmála 200 let starým romantickým baletem, který upravila pro současnou dobu. „Původní balet, stejně jako mnoho baletů z té doby, má velmi magický a pohádkový nádech až do té míry, že v záplavě éterických víl a zlých čarodějnic příběh ztrácí svůj hluboký význam. Proto jsem přenesla děj do realističtějšího a modernějšího světa, kterému současné publikum lépe porozumí," uvedla Garcíaová.

Romance Sylf vypráví o životním pádu Jamese, mladého úspěšného muže, který se hodlá oženit. Začne se ale dít něco zvláštního. V jeho přítomnosti se zjevuje duch v podobě krásné ženy, kterou ale nikdo jiný nevidí. Něžné a nepolapitelné stvoření ho škádlí, svádí a manipuluje s ním a on nemůže odolat jeho svodům. Jamesova láska k elementární bytosti se posléze promění v posedlost a on je stále více vtahován do světa mimo realitu.

Pod inscenací je podepsána Garcíaová nejen jako režisérka, ale i autorka choreografie. Je podle ní zcela nová – moderní. „Nemohu ji definovat jedním stylem. Každá postava má odlišný pohybový slovník. Například pro postavu věštce jsem zvolila velmi výrazný choreografický jazyk. Využila jsem maximálně výjimečných dovedností tanečníka Yuty Hommy, který je v této roli brilantní," uvedla. Kroky a pohyby víl zase označila za více neoklasické. „Žádné typické kiltové sukně ani romantické tutu baleríny v inscenaci nehledejte. A ačkoliv jsem víly ponechala na špičkách, používají zcela odlišnou techniku, než jaká byla příznačná pro dobu romantismu," dodala.

Španělskou stopu má v inscenaci i hudba. Původní od Hermana von Løvenskjolda upravil pro libereckou adaptaci skladatel Antonio Blanco Tejero a nahrál orchestr Ensemble Luzentum.