Východočeské divadlo se loučí s inscenací Don Juan se vrací z války

Repertoár pardubického souboru po necelém roce uvádění opouští hra rakouského dramatika a prozaika maďarského původu Ödöna von Horvátha Don Juan se vrací z války. Ve Východočeském divadle ji inscenoval jeden z předních českých režisérů a dramatiků, současný umělecký šéf Švandova divadla na Smíchově Martin Františák. Derniéra se uskuteční ve čtvrtek 9. ledna od 18 hodin v Městském divadle.

Hra začíná po 1. světové válce, ze které se vrací raněný a nemocný voják, dychtivý touhou najít svou dávnou lásku, kterou zradil. „Kdysi mnoho miloval, klamal, ubližoval a opouštěl, teď se chce napravit. Hledá svou dívku v povědomém domě, ale ona už tam nebydlí. Hledá nádraží, ale vlaky nejezdí. Hledá svou milovanou, ale potkává jen její odlesky v jiných ženách, kterých už měl tolik. Nyní jsou ale jiné než tehdy. Svět se změnil a už nikdy nebude jako dřív. Z obchodů jsou zastavárny, z hotelů nevěstince, z domovů příbytky podnájemníků. Z vdaných žen vdovy, z nevěst nevěstky, z mužů náhrobky. Je ale třeba jít dál,“ přibližuje děj dramaturgyně Jana Pithartová.

Titulní roli v působivém kabaretu scén ze světa, který vstává z popela, hraje Jan Musil, jenž v listopadu po téměř dvaceti letech opustil pardubické angažmá. S jediným mužem v obsazení partneří Romana Chvalová, Jindra Janoušková, Eliška Jechová, Veronika Malá, Ludmila Mecerodová, Dagmar Novotná, Martina Sikorová či Karolína Šafránková.
Dagmar Novotná se před derniérou svěřila: „Vždy si vážím krásné práce, a zejména spolupráce s režisérem. V případě Martina Františáka se mi splnilo všechno, co si herec v tomto smyslu může přát. Hodně nových věcí jsem se naučila, protože herec se učí stále. A má štěstí, když má od koho. Při práci vládla pohoda a vzájemná slušnost. Když se těšíte na zkoušky a mrzí vás, když končí, o samotném představení ani nemluvě, je to, věřte mi, svátek. A svým postavám z Juana vzkážu: Inu, je mi zkrátka líto, že se už nepotkáme…“