Činohra Národního divadla moravskoslezského Crazy komedii Guru Tartuffe. Molièrovu frašku upravil a režíruje Tomáš Svoboda

Crazy komedii Guru Tartuffe uvede činohra Národního divadla moravskoslezského ve světové premiéře v sobotu 12. dubna. Známou Molièrovu frašku do současnosti posunul, upravil a režíruje Tomáš Svoboda. Zvítězí pravda a láska, nebo voda posílená meditační silou fénu?

Tomáš Svoboda je už autorem divácky velmi úspěšné adaptace komedie Carla Goldoniho Goldoni po ostravsku aneb Sluha dvou pánů, kde je sluha Truf „pěrunem, co ma po dvuch šichtach“. Podobně neotřele přistoupil k francouzské klasice. Molière se v Tartuffovi vysmívá pokrytectví, pánbíčkářství a manipulacím ve jménu víry. „Tomáš Svoboda děj posunul do současnosti, ale podstata hry zůstala. I my se ptáme, kdo je Tartuffem dnešní doby, kdo slibuje nesplnitelné a předvádí (předstírá, hraje?) až fanatickou víru. A kdo je Orgon, nespokojený se svým dosavadním životem, ten, který Tartuffovi naletí,“ přibližuje dramaturg Norbert Závodský a dodává: „Česko je dlouhodobě považováno za ráj pro byznys spojený s ezoterikou či spiritualitou. Stačí zadat klíčové slovo „ezoterika“ a zobrazí se vám nepřeberné množství inzerátů na kurzy, workshopy, webináře nebo léčivé kameny. Vše samozřejmě zpoplatněné. Za několik tisíc si tak můžete pořídit například fén, který prý dokáže přeměnit kohoutkovou vodu na studánkovou. Rádi bychom na tuto problematiku upozornili. A jak už to u Tomáše Svobody bývá, tak s břitkým a nevybíravým humorem.“

Tomáš Svoboda tedy nepřivádí na jeviště Divadla Antonína Dvořáka zbožného žebráka, ale jakéhosi novodobého ezoterika/gurua Pierra Tartuffa vystupujícího pod jménem Tára, který si omotá kolem prstu Orgána – stárnoucího rockera a majitele ostravského nahrávacího a dabingového studia. A to natolik, že na něj po konfliktu se synem přepíše veškerý majetek. Guru Tára se má oženit s Orgánovou dcerou, ale ve skutečnosti pálí za jeho ženou Elmírou (v naší verzi je to druhá žena stárnoucího rockera, atraktivní televizní moderátorka populárního ženského pořadu). Elmíra se ale nedá a ženská chytrost je nakonec to, co Tartuffa-Táru odhalí. Známou komedii tak uvidí publikum v Divadle Antonína Dvořáka od 12. dubna v novém hávu a s novým espritem! V hlavních rolích s Jiřím Sedláčkem (Orgán) a Martinem Dědochem (Guru Tára).

„V Čechách jsme nahradili víru pověrčivostí, proto i hru Tartuffe výrazně posouváme k tomu, čemu v této oblasti čelíme: lžím, dezinformacím a nepravdám. Lidé jsou ochotni uvěřit, strašným nesmyslům. Třeba že kolem Země obíhá několik vesmírných plavidel, jejichž obyvatelé komunikují jakousi energií s kameny, a ty kameny to celá staletí naciťují a předávají vyvoleným lidem apod. Byl bych rád, aby lidé odcházeli z představení s tím, že lež je vždycky lež,“ říká Tomáš Svoboda.

Scénu pro inscenaci vytvořil Nikola Tempír, kostýmy navrhla Markéta Kaplanová. Hudba a texty písní Petr Wajsar, Radek Lajfr a Jiří Sedláček.

Hrají Sára Erlebachová (Elmíra), Kamila Janovičová (zvukařka Dorina), Radek Lajfr (Orgánův syn Demo), Marie Anna Kupcová (Orgánova dcera Mariana). Dále Anna Bangoura, František Strnad, Alena Sasínová-Polarczyk.

Moliérův Tartuffe stále patří ke klenotům světové dramatiky, ale jeho cesta na jeviště nebyla vůbec snadná a autor si užil své! „Úkolem komedie jest napravovat člověka prostřednictvím zábavy, i domníval jsem se, že ve své profesi nemohu učinit nic lepšího, než napadat nešvary své doby tím, že je budu zesměšňovat; a jelikož pokrytectví je bezpochyby nešvarem nejrozšířenějším, nejhorším a nejnebezpečnějším, napadlo mě, Veličenstvo, že bych jistě všem slušným lidem ve Vašem království prospěl sepsáním komedie, která zhanobí pokrytce a důkladně odhalí strojené grimasy všech těch přepjatých dobráků i zakrývaná darebáctví všech těch padělatelů pobožnosti, kteří nás chtějí doběhnout svou předstíranou horlivostí a falešnou dobročinností,“ napsal Molière v suplice Ludvíku XIV., chtěje panovníka přesvědčit, že cílem jeho komedie není zesměšnit pravé a upřímné věřící, ale poukázat na jakékoli pokrytectví (včetně náboženského). Král by hru měl přeci umožnit uvést!

Boj o Tartuffa trval dlouhých pět let, během nichž autor dokonce své dílo pozměnil (finále je oslavou krále jako vrcholné mravní síly!), leč úspěšný byl až poté, co o moc přišel jeho největší protivník, tehdejší Společnost Nejsvětější svátosti. Molière nejspíše nečekal, že jeho hru budou lidé chápat jako velké tažení proti pánbíčkářům a svatouškovství, ale stalo se. Není divu. Jeho nejhlubším osobním tématem (a z jeho her to cítit je) rozhodně tažení proti jakékoli demagogii, bigotnosti a náboženské horlivosti bylo.