Theatrum Kuks 2025: vyprodané večery, obnovené propojení s obcí a nové velké šapito
Festival Theatrum Kuks zakončil svůj 24. ročník. V termínu 20. až 24. srpna se v Kuksu a jeho okolí uskutečnily desítky divadelních, hudebních a site specific projektů. Letošní téma Paměť místa propojilo české i zahraniční soubory, místní komunitu a publikum z celé republiky.
Obnovená spolupráce s obcí Kuks
Za klíčový moment letošního ročníku je považováno obnovení spolupráce s obcí Kuks. Dokumentární soubor TisíciHRAn během rezidence zapojil místní obyvatele a jejich vzpomínky, výsledkem se stalo putovní představení Vypravěčské Zákuksky se třemi zastaveními přímo v obci. Pro účastníky šlo o silný a intimní zážitek.
Večerní program ve Velkém šapitu
Novým centrem festivalu se stalo Velké šapito. Každý večer se před vstupem tvořila fronta a západy slunce s barokní scenérií Kuksu nabízely ikonický pohled, který se stal vizuálním symbolem letošního ročníku. Vyprodané večery zde patřily především souboru Geisslers Hofcomoedianten: premiéře Projekt Casanova: Jak voní ramlice, návratu inscenace Dvě komedie v komedii a disco opeře Pudl a Pudr. V šapitu také uvedlo scénický portrét Casanovy Divadlo JEDL. Šapito bylo zajištěno díky crowdfundingové kampani formou půjčení. Pro rok 2026 se hledá mecenáš, aby mohl prostor sloužit i na jubilejním 25. ročníku.
„Šestičlenný geissleří ansámbl si scénograficky vystačí se dvěma kvádrovými konstrukcemi a několika maskami. Ovšem to, co jako diváci během sedmdesátiminutového představení sledujeme, je koncert komediálního herectví… A suverenita Geisslers Hofcomoedianten je v tomto případě nezpochybnitelná,“ píše ve své denní reflexi Barbora Sedláková k návratu inscenace Dvě komedie v komedii.
Nová místa a barokní hudba
Festival rozšířil mapu o kostel sv. Mikuláše v Jaroměři. V neděli zde zazněla nověbarokní mše Missa Kajetana a Te Deum v podání pěveckých sborů Jaromír a Dalibor a Komorního orchestru Slávy Vorlové pod vedením Josefa Vlacha. Odezva publika potvrdila smysl propojování paměti místa se živou hudební tradicí.
V kapli hospitalu vystoupilo mladé německé duo Chiavi d’Amore. Zazněly dva vzácné historické nástroje, niněra a nyckelharpa, v jedinečném dialogu, který se na českých pódiích slyší výjimečně. Jak píše Barbora Sedláková ve své reflexi, „když začala Andrea Ambrosini hrát na nyckelharpu a Ron Höllein na niněru, koncert věnovaný zapomenutým autorům připomněl i hudbu, která se kdysi hrála přímo na Kuksu. Tomu říkám paměť místa.“
Velké divadlo plné malých forem
Italské Compagnia Samovar uvedlo komorní karavanové divadlo Officina Oceanografica Sentimentale realizované ve spolupráci se sítí SPARSE Plus a Novou sítí. Nonverbální inscenace pro sedm diváků se odehrává v „podmořském“ karavanu, kde jediný herec Luca Salata s minimalistickým projevem a drobnými mechanismy rozžívá vnitřek ponorky, mořskou faunu i vlny.
„Ve stísněném prostoru se v necelé půlhodině odehrálo velké divadlo plné malých forem a formiček… Jediný herec obsluhoval pimprlátka, krabičky a páčky a vytvořil intimní, poetický mikrosvět.“
— Barbora Sedláková, denní reflexe
Taneční sólo
Silný zážitek přineslo tanečně vizuální sólo Johany Pockové K Madoně se rzí uvedené v kostele sv. Anny v Žirči. Autorka využila celý sakrální prostor a vytvořila nonverbální vyprávění pracující s pohybem, zpěvem, světlem, mlhou, vodou a kovem. V už tradiční spolupráci s Domovem sv. Josefa měli jeho obyvatelé se roztroušenou sklerózou vstup zdarma.
Hudební vrcholy
Lapidárium s originálními Braunovými Ctnostmi a Neřestmi vytvořilo jedinečnou akustiku i vizuální rámec. Vyprodaný koncert kytarového mistra Štěpána Raka patřil k nejžádanějším večerům a zájem převýšil kapacitu, vznikla čekací listina. V témž prostoru uvedl soubor Viaggio Musicale program Hudební lahůdky s kontratenorem Vojtěchem Pelkou, harfistkou Barborou Plachou na historickém nástroji z roku 1779 a houslistou Jiřím Sychou. Spojení živé interpretace s barokní sochařskou výzdobou podtrhlo atmosféru místa a zařadilo oba koncerty mezi hudební vrcholy ročníku.
Rodinné publikum a současné inscenace
Dětská představení Divadla DNO a rodiny Jelínkových patřila k nejnavštěvovanějším. Výrazný ohlas měl titul Kronikárium aneb Kabaret Kuks, který pracuje s místními kronikami a každodenností obce.
„Vychází ze skutečných místních kronik, ale nezaměřuje se nutně na velké dějiny, spíš na zdánlivé banality, které tvoří historii obcí a měst… Herci a herečky přidali píseň na přání, improvizované anekdoty, papírové i špejlové loutky a občas nás okrášlili bublinami. Předělovým rokem je 2002, kdy se trojice Bohadlů shodla na názvu festivalu, jenž bude Kuks dál formovat,“ píše Barbora Sedláková.
Silnou odezvu vyvolal také kolektiv TMEL s inscenací Pelech ve Velkém šapitu.
„Absence mluveného slova lechtá imaginaci. Pro mě bylo celé představení o prostředí mimo antropocén, v němž cizí ekosystém prostě jen existoval. Scénografie Berty Doubkové plná hadiček, vrstev a odkrývání je cizí a vzrušující a vybízí k prozkoumávání,“ uvádí Sedláková.