Wagner v Praze: Zlato Rýna v nové inscenaci Národního divadla

Opera Národního divadla uvede v sezoně 2025/2026 novou inscenaci Zlato Rýna (Das Rheingold) Richarda Wagnera – dramatický prolog legendární ságy Prsten Nibelungův o kouzelném prstenu, jehož kletba ovlivní osudy bohů i smrtelníků. Hudebního nastudování se ujme Robert Jindra, režii připravuje Sláva Daubnerová. Premiéry se uskuteční 12. a 15. února 2026. V hlavních rolích se mimo jiné představí Adam Plachetka a Štefan Margita, který se touto inscenací loučí s operním jevištěm.

Zlato Rýna – ideální vstupní brána k Wagnerovi

Zlato Rýna je vstupní branou do monumentálního čtyřdílného cyklu Richarda Wagnera Prsten Nibelungův. Nejde o operu v tradičním slova smyslu, ale o předehru celého mýtu, kteráběhem jednoho večera rozehrává základní konflikty, motivy a otázky, jež se naplno rozvinou v následujících dílech (Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů). Wagner čerpá z germánské a severské mytologie, ale přetváří ji v osobitý moderní mýtus – obraz světa, v němž se bohové, lidé i bytosti podsvětí ocitají ve stejné pasti: v touze po moci, kontrole a vlastnictví. Zlato ukryté v hlubinách Rýnu se stává symbolem absolutní moci – a zároveň zárodkem nevyhnutelné zkázy. Právě zde Wagner poprvé v plné šíři rozvíjí systém leitmotivů – hudebních témat nesoucích význam, emoce i skryté vazby, které prostupují celým cyklem a utvářejí jeho vnitřní soudržnost.

Dramaturgyně Jitka Slavíková k dílu dodává: „Zlato Rýna překvapivě silně rezonuje se současným světem: motivy zneužití moci, ekonomické dominance, ekologie, manipulace a prázdných slibů jsou dnes možná aktuálnější než kdy dřív. Jednoaktová struktura bez tradičních árií, nepřetržitý hudební tok a důraz na orchestr jako vypravěče zároveň činí Zlato Rýna výjimečným i v rámci operního repertoáru – jde o dílo, které zásadně proměnilo dějiny hudebního divadla.“

Richard Wagner a Praha

Praha sehrála v životě i recepci díla Richarda Wagnera mimořádnou roli. Wagner město opakovaně navštívil již v mládí, kdy ve Stavovském divadle působily jeho sestry, a právě zde poprvé zazněla v soukromém provedení jeho Symfonie C Dur. Praha patřila k prvním městům, kde se uváděly jeho rané opery (Tannhäuser, Lohengrin, Bludný Holanďan), a wagnerovská tradice zde byla systematicky budována od roku 1885. Klíčovou postavou této éry byl ředitel pražského Nového německého divadla Angelo Neumann, blízký Wagnerův spolupracovník, který do Prahy přenesl scénickou výpravu prvního bayreuthského uvedení Prstenu Nibelungova a celý cyklus pravidelně uváděl až do své smrti v roce 1910. Praha se tak stala jedním z nejvýznamnějších center wagnerovské interpretace mimo Bayreuth.

Nová inscenace Zlata Rýna je součástí širší wagnerovské linie Národního divadla a Státní opery, která v sezoně 2025/2026 zahrnuje také novou inscenaci Parsifala (premiéra 26. března 2026, režie Andreas Homoki, dirigent Markus Porscher). K širšímu kontextu projektu dodává umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen: „Součástí premiér budou také dva předinscenační diskuzní večery s hudebními ukázkami, které připravujeme ve spolupráci s Goethe-Institutem, a výstavy ve všech třech operních domech, věnované českým pěvcům a umělcům, kteří se významně podíleli na mezinárodním šíření Wagnerova díla. Naše wagnerovské projekty vznikají rovněž ve spolupráci s Židovskou obcí v Praze. Wagnerův antisemitismus dnes nelze přehlížet – existuje a je nutné o něm mluvit. Zároveň je však třeba připomenout, že v centru recepce Wagnerova díla v Praze stálo židovsko-německé publikum a že všichni ředitelé Nového německého divadla byli židovského původu, včetně Angela Neumanna a Alexandera Zemlinského.“

Zlato Rýna jako mýtus současnosti a loučení Štefana Margity

Režisérka Sláva Daubnerová nahlíží na Wagnerovo dílo jako na mýtus s mimořádnou schopností oslovovat současného diváka na hluboké psychologické úrovni. Její inscenační koncepce se soustředí na otázku touhy jako základního hybného principu lidského jednání a na cenu, kterou za ni jednotlivci i společnost platí: „Wagner vytvořil dílo na bázi mýtu, se silou rezonovat v nejhlubších vrstvách naší psychiky. Postavy i situace se dotýkají emocí skutečného života a odrážejí témata, která prožíváme i dnes. Mýtus je nástroj, který nám pomáhá rozpoznat na nejhlubší úrovni něco, co už známe – proniknout do sebe i do vztahů. Wagnerovo dílo je tak především o nás. Ústředním tématem naší koncepce je touha jako hnací motor lidstva: touha po lásce, slávě, úspěchu, postavení či majetku, ale především touha po moci a její psychologická cena. Moc je v patriarchálním systému hodnotou, která je ceněna nejvíce. Zajímá nás psychologický původ i destruktivnost autoritářských institucí a společenských změn, které s nimi přicházejí. Prsten je symbolem posedlosti, která nás ovládá a kvůli níž jsme ochotni obětovat cokoli – a kohokoli.“

V nové inscenaci Zlata Rýna se v roli Logeho představí Štefan Margita, který se tímto titulem symbolicky loučí s pravidelným divadelním provozem. Loge patří k jeho nejvýraznějším wagnerovským rolím, s níž vystupoval na řadě prestižních světových scén. „Chtěl bych se tedy s jevištěm rozloučit, a to rolí, která je mi jednou z nejbližších. A navíc v Národním divadle,“ říká Štefan Margita. Zkoušení zároveň sleduje Česká televize, která připravuje časosběrný dokument věnovaný Štefanu Margitovi a jeho práci na Zlatě Rýna.