11.02.2026 11:30

Slavný román Victora Huga opět ožije. Moravské divadlo Olomouc uvede činoherní inscenaci Zvoník u Matky Boží

Moravské divadlo Olomouc uvede v pátek 13. února v 19 hodin inscenaci Zvoník u Matky Boží. Adaptace slavného románu Victora Huga bude jedním z vrcholů letošní činoherní sezony. Pod vedením režiséra a uměleckého šéfa činohry Romana Vencla vás jeviště Moravského divadla přenese do středověké Paříže a nabídne divákům silný příběh o sociální nerovnosti a lásce.

Ačkoliv od prvního vydání románu Chrám u Matky Boží v Paříži vznikla řada adaptací, na divadelních prknech se titul objevuje spíše sporadicky. V historii samostatné České republiky byl jako činohra uveden pouze v Hradci Králové, na Kladně a v Pardubicích.

„Zvoník se v České republice uvádí většinou jako balet. V rámci činohry se jedná o jednu z opomíjených látek, proto nám přišel jako dobrá volba. Chtěli jsme se pokusit vzkřísit tento nesmrtelný příběh. Za tímto účelem jsme se rozhodli vytvořit vlastní divadelní adaptaci, protože jsme Hugův román toužili odvyprávět co možná nejsrozumitelněji a nejaktuálněji,“ vysvětlil režisér inscenace a umělecký šéf činohry Roman Vencl.

Je to příběh volnomyšlenkářské Esmeraldy, kterou jako čarodějnici pronásleduje dav. Útočiště nalezne ve zdech katedrály Notre-Dame v Paříži, kde žije kněz Frollo, člověk, který celou svou existenci směřuje k absolutnímu ideálu čistoty a pravdy, a proto se se vší silou uzavírá před láskou k ženě. Přesto se do mladé Esmeraldy zamiluje, a nakonec zradí vše, co mu bylo svaté. Sokem v lásce je mu nejenom kapitán Phoebus, kterého miluje sama Esmeralda, ale také Quasimodo, znetvořený zvoník, jehož jeho okolí považuje za stvůru a démona. Chrám Matky Boží v Paříži patří k literárním vrcholům období romantismu a sehrál důležitou roli i v dějinách samotné katedrály Notre-Dame. Právě jeho vydání přispělo k záchraně tehdy chátrající památky.

V hlavních rolích mladá dvojice Jan Vrbacký a Iva Kruntorádová

Zvoník u Matky Boží doplní barevnou paletu současných, komediálních i autorských titulů letošní sezony. Klíčovým kritériem výběru byla ústřední dvojice Quasimoda a Esmeraldy v podání Jana Vrbackého a Ivy Kruntorádové. „Hledali jsme titul pro naší novou mladou dvojici, Zvoníka jsme jim vybrali na míru. Těší mě, že jsem s nimi mohl vůbec poprvé režijně pracovat a více je poznat,“ prozradil Roman Vencl.

Jan Vrbacký v Moravském divadle Olomouc působí již druhou sezonu a Iva Kruntorádová do angažmá nastoupila v září 2025. Oba se již objevili například v inscenaci britského dramatika Martina McDonagha Kati, která měla premiéru v říjnu 2025. „Baví mě brát svou roli z pohybového hlediska trochu jinak, než je u činohry zvykem. Tím, že je postava Quasimoda hluchá a moc nemluví, musí se vyjadřovat jinak. Největším oříškem pro mě asi bylo přijít na to, jak mluví člověk, když se neslyší, tak, aby to bylo co nejrealističtější, a hlavně aby to ve výsledku nepůsobilo jako zesměšňující nebo groteskní,“ přiblížil Jan Vrbacký.

Diváci se mohou těšit také na taneční a akrobatické choreografie Esmeraldy v podání Ivy Kruntorádové. „Vcítit se do složitého osudu Esmeraldy bylo těžké. Stále hledám způsoby, jak ji ztvárnit, ale myslím, že některé situace už jsem našla. Rozumím tomu, proč Esmeralda sází všechno na lásku, přestože jí to nevychází a není to úplně správné. Ona to v tu chvíli bohužel nevidí,“ prozradila o své roli Iva Kruntorádová.

Dynamika na jevišti, v kostýmech i hudbě

Příběh Zvoníka nabízí mnoho davových scén, díky kterým se po roce a půl sejde u společné práce celý činoherní soubor Moravského divadla Olomouc. Diváci budou svědky mnoha bojových a dynamických situací, včetně mučení Esmeraldy, bičování nebo pálení železem. Na jejich přípravě se podílel choreograf bojových scén Petr Nůsek, který s Moravským divadlem již v minulosti spolupracoval například na Robinu Hoodovi nebo Cyranovi z Bergeracu.

Děj románu se odehrává na rozhraní gotiky a renesance, čemuž odpovídá i výtvarné řešení inscenace. Scéna je vlivem vysokého počtu herců na jevišti a dynamického dění spíše volná. „Dominantním prvkem jsou náznaky gotické klenby, která nám přijíždí z tahu a pomocí světel dotváříme iluzi katedrály Notre-Dame. Pracujeme spíše s náznakem, aby se herci nezranili,“ popsal Roman Vencl. Autorem výpravy je Miroslav Král, který chtěl zviditelnit historické oděvy a upravil je pro pohyb tak, aby zachovaly scénickou expresivitu a estetiku. „Celá scénografie i kostýmní řešení pracují s kontrasty – stabilita a nebezpečí, ochrana a past, historická věrnost a dramatická stylizace. Tím vzniká univerzum, v němž se minulost snoubí s divadelní poetikou a emocionální intenzitou přítomného okamžiku,“ doplnil Miroslav Král.

Pro inscenaci vytvořil Filip Tailor hudební složku, která kombinuje moderní a dobové zvuky v podobě liturgických a etnických hudebních nástrojů, jako jsou například loutna, varhany či flétny. Podobně jako kostýmy i hudba zdůrazňuje kontrasty pro příběh Zvoníka tak typické. „Libozvučné akordy symbolizují čistotu a neposkvrněnost, naopak zahuštěné akordy symbolizují spletitost a někdy i doslova zkaženost světské či církevní moci,“ vysvětlit autor hudby Filip Tailor.

Příběh Zvoníka je stále aktuální

Přestože román Victora Huga vyšel před téměř dvě stě lety, o jeho aktuálnosti není pochyb. „Věřím, že ta největší díla literatury čerpají svůj význam zejména ze své nadčasovosti. Taková díla totiž nevyprávějí pouze o konkrétních situacích a postavách, ale na konkrétních situacích a postavách popisují hlubší principy zakořeněné ve společnosti. Jsou nositeli výpovědí o lidských emocích a povaze, o tom nejlepším i nejhorším z nás,“ řekla dramaturgyně inscenace Tereza Matějková. Podle režiséra Romana Vencla se jedná o příběh, který dokáže oslovovat všechny generace napříč staletími. „Doufám, že naše adaptace Zvoník u Matky Boží nebude pro diváctvo pouze dalším převyprávěním notoricky známého příběhu, ale že stejně jako my najde v této inscenaci odkazy na současnou společnost a odnese si z návštěvy divadla i něco k zamyšlení,“ doplnila dramaturgyně Tereza Matějková.

Premiéra inscenace Zvoník u Matky Boží se uskuteční v pátek 13. února od 19 hodin.

 

Autor článku: Vlasta Pechová, foto: (c) Andrea Simperová