Divadlo Radost uvede novou inscenaci Píšu ti, píšu… v režii Kataríny Aulitisové

Divadlo Radost uvede premiéru nové inscenace Píšu ti, píšu..., lyrické mozaiky vycházející z korespondence manželů Jirousových, známé z knihy Ahoj můj miláčku. Inscenace je inspirována dopisy a pohádkami, které Ivan Martin Jirous psal svým dvěma malým dcerám, a nabízí citlivý pohled na každodenní život, lásku a rodičovství v nelehkých životních podmínkách.

Autorka a režisérka inscenace Katarína Aulitisová vytvořila z autentických textů básní a pohádek lyrický příběh o světě, který vzniká navzdory odloučení, nesvobodě a tíživým okolnostem. Příběh přibližuje životní osudy a tvorbu Ivana Martina Jirouse – výrazné osobnosti českého undergroundu, spjaté s hudební skupinou Plastic People of the Universe – v podobě, která je blízká dětskému i dospělému divákovi. Hudba legendárních Plastic People of the Universe zde zaznívá v jemnější, citlivé podobě díky skladatelce Lucii Chuťkové.

Píšu ti, píšu... ukazuje, že pohádka může vznikat i z obyčejného života, který není vždy jednoduchý. Prostřednictvím dopisů, fantazie a vyprávění se každodennost proměňuje v prostor, kde má místo blízkost, hra a naděje. Inscenace připomíná, že slova mohou překlenout vzdálenost, chránit dětský svět a stát se oporou i v časech, kdy vnější okolnosti nejsou pohádkové.

Co o nové inscenaci říká její režisérka a autorka scénáře Katarína Aulitisová:

Inscenace vychází z fragmentů ze života Ivana Martina Jirouse a Juliany Jirousové. Je to intimní dialog mezi manžely v době, kdy byl Martin z politických důvodů vězněný. Z jejich vzájemných dopisů lze cítit hluboký respekt, úctu a také lásku. Běžná korespondence - o drobnostech ze života rodiny - se tak stala inspirací pro básně a pohádky, které Martin posílal v dopisech dcerám z vězení. Dopisy v té době byly často jediným spojením otce s dětmi. Na pozadí hravých a poetických pohádek se odehrává rodinné drama: boj o normálnost v nenormálních podmínkách. Metafora, humor, absurdno a poezie, ale umožňují přežít těžkou realitu tak, aby se s ní děti nemusely potýkat přímo. „Píšu ti, píšu...” jsou příběhy o lásce, rodině, důvěře, úctě, nevinnosti a kráse - o tom, čeho je dnes na světě tak žalostně málo. Jsou to příběhy o lidskosti v nelidské době. Ale také o tom, že i když se život zvenku zužuje, uvnitř se může díky představivosti, fantazii a vnitřní svobodě rozšiřovat donekonečna. Protože to, co nosíme v sobě, nám nikdo nesebere.

Realizátoři inscenace

Katarína Aulitisová, režisérka a autorka scénáře
Katarína je absolventkou pražské DAMU. Spolu s manželem Ľubomírem Piktorem založila krátce po Sametové revoluci Divadlo PIKI, které za více než tři desetiletí vystoupilo na desítkách festivalů doma i v zahraničí a získalo několik ocenění. Většina jejich tvorby byla dramaturgicky mimořádně odvážná a objevná. Deset let spolupracovala se Slovenskou televizí. Jako autorka či režisérka působila ve Slovinsku, Belgii, České republice, Maďarsku, Francii a Polsku. Dvacet let byla členkou Pantomime Theater Milana Sládka v Kolíně nad Rýnem. Od roku 2012 působí jako pedagožka na Katedře loutkářské tvorby DF VŠMU a od roku 2017 je uměleckou šéfkou Bratislavského loutkového divadla.

Markéta Plachá, scénografka
Scénografka, architekta, výtvarnice a režisérka animovaných filmů. Vystudovala architekruru na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě a Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně. Spolupracovala se slovenskou televizí RTVS, je lektorkou scénografie na VŠMU. Tvořila pro řadu nezávislých, loutkových i profesionálních divadel včetně Slovenského národního divadla. Za svoji práci byla také dvakrát nominována na ocenění DOSKY.

Lucia Chuťková, hudební zpracování
Hudební skladatelka. Vystudovala hudební kompozici na VŠMU. Věnuje se divadelní a filmové hudební tvorbě. Z mnoha divadelních inscenací můžeme zmínit např. Ruské deníky od Ali Rachmanové. Či oceňovaný film Cenzorka Petra Kerekese. Její dílo „Pulse” zaznělo během Světových