Mosty mezi tradicí a surrealismem: Česká loutka na SIPF Tokio 2026
Ve středu 24. 2. skončil v Tokiu Mezinárodní festival loutkového divadla SIPF, který představil v programu, vedle počinů z Argentiny, Francie, Belgie, Německa nebo Japonska také 3 inscenace, 6 představení a 26 umělců z České republiky. České produkce vidělo kolem 1000 diváků, celkem měl festival během 7 dnů 6000 návštěvníků. Hlavním dramaturgem českého programu bylo Divadlo ALFA.
Průsečík dvou světově uznávaných loutkářských tradic – české a japonské – představuje prostor nesmírného tvůrčího napětí a hlubokého vzájemného respektu. Divadlo ALFA v pozici dramaturga českého programu na mezinárodním festivalu loutkového divadla SIPF v Tokiu (Shimokitazawa International Puppet Festival), který se konal ve dnech 17.- 24. února 2026, stálo před výzvou: představit japonskému publiku kurátorský výběr, který není jen „exportem“ kultury, ale živým dialogem. Cílem bylo zachytit tendence českého loutkářství posledních dvou desetiletí (2005–2023) a ukázat, jak naše současná scéna ctí své kořeny, a zároveň je nebojácně dekonstruuje prostřednictvím objektového divadla a multimédií.
Kurátorská vize: Známé kořeny, inovativní pojetí
Výběr inscenací vyšel z principu tematické přístupnosti, historické kontinuity a technické inovace. „Japonské publikum má neuvěřitelně vytříbený cit pro detail a řemeslnou zručnost, proto musel být narativní „most“ velmi pevný. Zvolili jsme inscenace vycházející z literárních předloh, které jsou v japonském intelektuálním prostředí známé: Goethe, Jack London a H. Ch. Andersen,“ uvedl ředitel Divadla ALFA Jakub Hora.
Divadlo ALFA: Surrealistické dědictví
Základním kamenem programu byla představení Divadla ALFA – Don Juan a Johannes Doktor Faust. Tyto inscenace představují fascinující paradox. Na jedné straně využívají „kostru“ tradičního českého marionetového divadla, na straně druhé jsou loutky pojaty jako surrealistické kombinace předmětů denní potřeby. Tato volba byla záměrným odkazem na Jana Švankmajera. Proměnou všedních předmětů v dramatické postavy Alfa nepřímo navazuje na Švankmajerovu moderní tvorbu objektového animovaného filmu. Pro tokijské diváky to působilo současně starobyle i avantgardně. Tato estetika nalezla u publika okamžitou odezvu, neboť v sobě nesla ozvuky japonského vnímání oduševnělosti věcí, čímž vzniklo instinktivní spojení mezi českým surrealismem a místním cítěním.
Divadlo Drak: Kinematografická hranice
Pro reprezentaci technologického posunu v českém divadle jsme zvolili inscenaci Bílý Tesák Divadla Drak. Toto představení je mistrovskou ukázkou techniky live cinema. Kombinace fyzického loutkářství s živým natáčením a projekcí v reálném čase rozbíjí „čtvrtou stěnu“ způsobem, který hluboce rezonoval s generací odchovanou digitálními médii. V Tokiu, městě na špici technologické integrace, tato inscenace ukázala, že loutkové divadlo zůstává relevantní tím, že absorbuje jazyk filmu, aniž by ztratilo energii živého performera.
Damúza a Fekete Seretlek: Rytmus a předmět
Třetím pilířem byla inscenace Exit souboru Damúza a Fekete Seretlek. Tato inscenace představuje vlnu nezávislého divadla, kde jsou performer, hudební nástroj a objekt neoddělitelní. Unikátní spojení objektového divadla s hudbou a rytmem na pozadí silných témat H. Ch. Andersena uzavřelo dramaturgický oblouk a ukázalo syrovou, energickou tvář současné české scény.
Ohlasy v Tokiu byly výjimečné. Všechny inscenace sklidily velký úspěch, což dokládaly nejen zaplněné sály, ale i reflexe v odborných kruzích. Japonské publikum aktivně psalo recenze a úvahy do festivalového časopisu, kde vyzdvihovalo právě „organickou odvahu“ české dramaturgie. Během následných besed s umělci byla úroveň dotazů na vysoké intelektuální úrovni.
Diváky nezajímala jen technická stránka věci, ale především inovace v oblasti loutkového divadla a filozofické možnosti využití objektů na scéně. Diskuze o tom, proč byl pro konkrétní emoci vybrán právě ten či onen předmět, vedly k hlubokým úvahám o estetice všednosti, v níž se český smysl pro groteskno potkává s japonským smyslem pro krásu v nedokonalosti. „Úspěch české účasti na SIPF 2026 potvrdil, že loutkové divadlo není skomírajícím folklórem, ale dynamickým médiem vizuální metafory. Divadlo ALFA dokázalo realizací českého loutkářského programu v Tokiu, že je nejen špičkovým souborem, který sklízí úspěchy v ČR i zahraničí, ale také institucí, která dokáže v zahraničí prezentovat českou loutkářskou scénu komplexně a umí dramaturgicky i produkčně připravit náročné mezinárodní projekty, které efektivně podporují vývoz české kultury do zahraničí,“ uvedl ředitel Divadla ALFA Jakub Hora.
V tomto ohledu bude dalším výrazným počinem nadcházející Mezinárodní festival loutkového a alternativního divadla Skupova Plzeň, který proběhne od 10. do 14. června 2026 v Plzni.
Webové stránky festivalu: www.sipf.jp
