Balet Národního divadla uvede komponovaný večer Avant-Garde složený ze tří choreografií

Balet Národního divadla uvádí komponovaný večer Avant-Garde složený ze tří choreografií. Dílo 27’52” Jiřího Kyliána doplní kreace 4 Seasons Roberta Bondary a Lovebirds Marca Goeckeho, které budou uvedeny ve světové premiéře. Tři originální díla doprovodí inspirativní hudba Dirka Haubricha, Maxe Richtera, Bohuslava Martinů a Jamese Browna.

Filip Barankiewicz, umělecký ředitel Baletu ND, dodává: „Večer Avant-Garde představuje tři výrazné choreografické osobnosti, jejichž tvorba je svébytná, a přesto se v tomto programu přirozeně setkává. Každé z děl vznikalo samostatně, ale spojuje je citlivá reflexe času, pomíjivosti a proměnlivosti lidské existence. Diváci se mohou těšit na rozdílné choreografické jazyky i hluboký vnitřní prožitek.“

Generální ředitel ND Jan Burian upozorňuje: „Dvě původní světové premiéry potvrzují, že Balet Národního divadla je otevřeným tvůrčím prostorem i živou laboratoří. Mám upřímnou radost, že se podílíme na utváření podoby současného tance.“

Premiéry 12. a 13. března 2026 v Národním divadle

---

4 Seasons

První choreografii 4 Seasons vytvořil Robert Bondara, přední polský tvůrce, který dosáhl mezinárodního uznání. Působí též jako operní režisér a dlouhá léta tančil v Polském národním baletu. Od roku 2018 je na pozici uměleckého ředitele Baletu Poznaňské opery. Pod jeho vedením se z tohoto souboru stalo dynamické těleso s ambiciózním repertoárem, které hostuje na prestižních scénách. Za své choreografie získal mnohá ocenění včetně ceny Jana Kiepury nebo Le Prix de Biarritz. Jeho díla se objevují na jevištích po celém světě, například ve Spojených státech, Japonsku, Číně, Německu, Itálii, Norsku, Finsku, Maďarsku, Lotyšsku či Estonsku. Čeští diváci měli možnost zhlédnout choreografii Roberta Bondary Take Me With You například v roce 2019 ve Stavovském divadle v rámci Sametového gala, konaného v předvečer 30. výročí sametové revoluce.

Choreografie 4 Seasons začala v mysli Roberta Bondary klíčit už před čtrnácti lety, kdy ho okouzlila přepracovaná verze Vivaldiho Čtvera ročních dob Maxe Richtera. Svou dlouholetou inspiraci se rozhodl realizovat ve chvíli, kdy přišla nabídka Baletu Národního divadla. Hudební předloha se stala výchozím bodem pro choreografickou úvahu nad cykličností života a nevyhnutelností jeho konce.

„Rodíme se, žijeme – a umíráme. Od chvíle, kdy jsem před lety poprvé slyšel skladbu Maxe Richtera vycházející z Vivaldiho Čtvera ročních dob, jsem toužil vytvořit choreografii právě na tuto hudbu. Střídání jara, léta, podzimu a zimy mi připomíná koloběh lidského života – od prvního dne do posledního, od rána do večera. Čas plyne a všechno se neustále proměňuje. Ale proč jsme z tohoto cyklu vyloučili smrt? Proč děláme, že neexistuje? To mě fascinuje. V západní kultuře smrt není ,sexy’, deprimuje nás. Přitom k nám bytostně patří. Proto jsou kostýmy i scéna v mém baletu částečně z papíru – ten nejlépe vyjadřuje naši křehkost. Když se narodíme, jsme nepopsaný list, ale jak stárneme, přibývají zkušenosti i vrásky. Jako by nás někdo zmuchlal – jsme krásně pomačkaní.“

27’52”

Druhá choreografie večera, 27’52” Jiřího Kyliána, představuje intenzivní reflexi nad časem a jeho relativitou. Jeden z nejvýznamnějších choreografů současnosti se vrací na repertoár Baletu ND dílem, které zachycuje křehkost lidského bytí v neustálém proudu času, který zároveň měří i proměňuje naši existenci. Hudbu složil Dirk Haubrich na základě elektronicky zpracovaných motivů ze Symfonie č. 10 Gustava Mahlera.

„Tato volba je hluboce symbolická. Gustav Mahler komponoval symfonii ve chvíli, kdy umíral, a dílo tak zůstalo nedokončené. Téma dožívání a vědomí blížícího se konce je proto do baletu vepsáno již prostřednictvím hudební předlohy. Své dílo vnímám jako meditaci nad časem a jeho rychlostí, která je ve své podstatě relativní. Balet je o stárnutí a o vymezeném úseku, jenž nám byl dán. Název označuje naprosto přesnou délku trvání choreografie – 27 minut a 52 vteřin. Jde o dialog mezi strojem, který měří čas, a lidskou duší, jež ví, že její čas je vyměřený.“

Jiří Kylián je neodmyslitelně spojen s nizozemským souborem Nederlands Dans Theater (NDT), kde od roku 1975 více než čtyřicet let působil jako umělecký šéf a choreograf. Vedle hlavního ansámblu NDT založil juniorský NDT 2 (1978) a seniorský NDT 3 (1991). Doposud vytvořil rovnou stovku choreografií, sedmdesát pět z nich pro NDT v Haagu, další například pro Stuttgartský balet, Pařížskou operu, Bavorský státní balet v Mnichově, Tokijský balet a další. Jeho díla jsou stěžejními tituly repertoáru všech prestižních světových souborů. Jeho jméno se stalo zásadním mezníkem choreografie dvacátého století. Z odkazu Jiřího Kyliána uvedlo Národní divadlo v minulosti řadu výrazných titulů, v poslední době například díla jako Žalmová symfonie, Bella Figura, Petite Mort, Šest tanců či Gods and Dogs. Výjimečnou událostí bylo hostování Korejského národního baletu s Kyliánovým dílem Zapomenutá země. V posledních letech se Jiří Kylián věnuje i filmu a výtvarným konceptům. Vysoce vytříbené estetické vidění, mimořádná muzikalita, osobitá „tekoucí“ choreografie, abstrakce plná hlubokých obsahů se staly charakteristickými kvalitami fenoménu Kylián.

Lovebirds

Třetí choreografie s názvem Lovebirds přináší osobitou autorskou výpověď Marca Goeckeho, hlavního představitele současného německého baletu. Vytvořil kolem stovky děl, většinou kratších než třicet minut. Důraz v nich klade na horní část tanečníkova těla: nejvýrazněji se pohybují paže a ruce. Marco Goecke působil mimo jiné jako rezidenční choreograf Stuttgartského baletu či Scapino Ballet v Rotterdamu, v letech 2019–2023 byl ředitelem Hannoverského státního baletu. Od sezony 2013/2014 spolupracuje s renomovaným Nederlands Dans Theater (NDT) a od sezony 2025/2026 je uměleckým ředitelem a stálým choreografem Basilejského baletu. Jeho díla uvedly soubory Les Ballets de Monte Carlo, Norský národní balet, Pacific Northwest Ballet, Berlínský státní balet, Kanadský národní balet, Finský národní balet, Vídeňská státní opera a mnohé další po celém světě. Goecke získal několik mezinárodních ocenění. Balet Národního divadla uvedl jeho dílo Fly Paper Bird již v sezoně 2023/2024 v rámci triptychu Beyond Vibrations.

Pro večer Avant-Garde vytvořil Goecke novou choreografii na hudbu českého skladatele Bohuslava Martinů (Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, B.271) a písně Jamese Browna It’s A Man’s Man’s Man’s World nebo Lost Someone.

„Zohlednit hudbu českého skladatele mi dává smysl. Jsem v Česku. A proč jsem si vybral písně Jamese Browna? Nikdy jsem s nimi nepracoval. Fascinuje mě jeho energie. Připomíná mi dobu, kdy lidé skutečně riskovali, chtěli něco nového. James Brown byl osobností, někým, kdo překračoval hranice.“

Goeckeho choreografický rukopis vychází z intuitivního procesu, který staví na imaginaci a spontánním vzniku obrazů. „Obrazy prostě přicházejí. Lidé se mě často ptají, odkud se berou pohyby, které vytvářím. Nemám na to odpověď. Když jsem byl dítě, své fantazie jsem se bál. Tenkrát mi ale nikdo nepoložil ruku na rameno a neřekl: ‚Neboj se těch představ, jsi prostě kreativní.‘ Dnes je právě tato imaginace mým největším zdrojem,“ vysvětluje Goecke.

Dramaturgyně Nadja Kadel, s níž Marco Goecke dlouhodobě spolupracuje, před časem řekla: „Díla Marca Goeckeho se vždy týkají jeho samého a chvíle, v níž vznikají.“ Osobitý je i Goeckeho přístup k tanečníkům. „Nejprve se musíme poznat. V Praze to nebylo jako v mém souboru v Basileji, kde už se známe. Tady jsem se učil, pozoroval, kdo tito lidé jsou a co dokážou. Nechtěl jsem, aby jen mechanicky naplnili formu. Chtěl jsem v nich něco objevit. Chtěl jsem si je získat, vzbudit v nich zvědavost. Mluvil jsem s nimi, naslouchal jim. Vyprávěli mi své osobní příběhy a mně se obrazy z těchto okamžiků ukládaly v hlavě. Všechno, co vidím a slyším, se může stát součástí mého díla.“