Workshop Butó se Sumako Koseki
Ve dnech 1.–5. 7. 2026 se v Praze uskuteční workshop butó s japonskou tanečnicí a choreografkou Sumako Koseki. 30. 6. paní Sumako veřejnosti představí své sólo „Éclosion Beckett“.
„Pokud jde o butó, vzniklo zde mnoho nedorozumění – bývá považováno za tanec přízraků, něco děsivého a podobně. Ale v butó jde o hledání světla v temnotách, jde o to, aby světlo bylo v temnotě vidět jasněji.“ (Sumako Koseki)
Program: fyzický trénink zaměřený na dech a vitální energii Ki, cvičení s imaginací (animální tělo, předci, prázdnota, tanec samurajů), evokace zasunutých vzpomínek, podvědomí a kolektivní paměti, stav chaosu a odosobnění jako zdroj pohybu a jeho transformace do formy, rytmu a choreografické struktury. Součástí workshopu bude také veřejné vystoupení účastníků, které se uskuteční v závěru workshopu. Účastníci tak budou mít jedinečnou příležitost projít procesem prezentace pod vedením paní Sumako.
Profil účastníka: pro všechny, kteří se zajímají o zkoumání těla a mysli, pro umělce a studenty divadelního umění, tance, výtvarného umění, antropologie, psychologie
Kdy: 1.–5. 7. 2026, 10.00–16.00 + 5. 7. večer prezentace účastníků workshopu
Kde: Centrum Plující oblaka, Jankovcova 18a, Praha 7
Účastnický poplatek: 6 200 Kč
Rezervace: v případě zájmu o účast nám pošlete stručný motivační dopis, vaší rezervaci potvrdíme do dvou týdnů
Informace a registrace: Kateřina Bilejová, katerina.bilejova@fhs.cuni.cz
Sumako Koseki je japonská tanečnice a choreografka, studovala tradiční japonská umění a butó. Jejími učiteli byli Tadashi Suzuki (divadlo nó, divadlo kabuki v soudobém kontextu) a Isso Miura (butó). Na University of Tokyo studovala filozofii a psychologii. Spolupracovala s významnými umělci (Grotowski, Barba, Leotard, Adrien aj.). Sumako Koseki učí divadelní umění, performance a tanec butó v Japonsku a dlouhodobě umělecky působí i v Evropě. Od roku 2002 pořádá workshopy v České republice a publikum mělo možnost shlédnout zde několik jejích představení. Kromě tance butó její tréninková metoda vychází ze starých japonských divadelních technik a bojových umění, jejichž důležitou součástí je vědomá práce s vitální energií Ki a dechem prohlubující naší vnímavost. Sumako označuje tanec butó jako „tanec na hraně“, kdy výraz a pohyb vzniká ze stavu naléhavosti, tísně a životní potřeby. Jako samuraj či zvíře v mezní situaci je tělo schopné reagovat bezprostředně, mimo logické myšlení. Prázdné (mrtvé) tělo je zde klíčovým pojmem. Ve stavu odosobnění může interpret evokovat archaické vzpomínky zakódované v našem „plazím mozku“ nebo „DNA“. V bezprostředním tanci se můžeme dotknout chaosu a stínů našeho podvědomí, ne však proto, abychom v nich zůstali. Skrze otevření plodného pole kolektivní paměti můžeme sdílet s publikem hluboké emoce.
