Divadlo Ungelt uvádí v české premiéře klenot amerického dramatu „Jak starý je Měsíc“ s Jiřím Langmajerem a Jiřím Dvořákem

Inscenace je nejen dlouho vyhlíženým společným projektem obou hereckých hvězd, ale stává se také symbolickým dárkem k významnému životnímu jubileu – Jiří Langmajer oslaví 3. června své 60. narozeniny a spolu s Jiřím Dvořákem, který je oslaví necelý rok po něm, tak vstupuje do své vrcholné herecké etapy. V Ungeltu takovým zkušeným hercům říkáme „herečtí bardi”. Bardi Langmajer a Dvořák rozvinou tradici nejzásadnějších hereckých autorit historie Divadla Ungelt – Aleny Vránové, Františka Němce či Petra Kostky.

Cesta k hereckému partnerství a zrání v “bardy”

Myšlenka spojit tyto dva herce na komorním jevišti Ungeltu zrála několik let. Jiří Langmajer během svých předchozích úspěšných ungeltovských inscenací (Skleněný strop, Housle, Cesta k vodopádům) vyjádřil přání jít ve stopách Petra Kostky a Františka Němce. Po zhlédnutí Pana Halperna a pana Johnsona pak konstatoval, že podobně na sebe „slyší“ s Jiřím Dvořákem.

„Věděl jsem, že se Jiřímu Langmajerovi blíží významné životní jubileum. A hned mě napadlo, že by mu při příležitosti jeho šedesátin měl Ungelt nabídnout nějakou velkou hereckou výzvu,“ vysvětluje emeritní principál Divadla Ungelt Milan Hein. „Podařilo se, a Langmajer své kulatiny oslaví v červnu na Letní scéně.” Jiří Dvořák ho bude s šedesátkou následovat o necelý rok později. Umělecký ředitel Pavel Ondruch dodává: „Už to nejsou žádní ‚středňáci‘, ale zralí herci, kteří vstupují do své mistrovské, chcete-li bardovské, éry. Oba pánové, kteří v minulosti ztvárnili desítky silných mužných rolí, budou na jevišti spolu s největším americkým dramatikem druhé poloviny 20. století snad vůbec poprvé čelit stárnutí a konečnosti života.“

Mužství, intimita a krása přátelství

Hra Jak starý je Měsíc z roku 2009 je minimalistický, dokonale vybroušený diamant ze závěrečné tvůrčí fáze amerického dramatika Sama Sheparda. Ten se proslavil především hrami ze sedmdesátých a osmdesátých let (Láskou posedlí, Mámení mysli, Pravý západ, Pohřbené dítě…), které Starý Měsíc neprávem zastínily. Divadlo Ungelt text objevilo krátce po Shepardově smrti (2017) a zadalo ji k překladu významnému překladateli Pavlu Dominikovi.

Celý děj se odehrává na samotě v Kentucky. Dva staří kamarádi, Ames (Jiří Langmajer) a Byron (Jiří Dvořák) se po letech setkávají, popíjejí bourbon, pozorují blížící se zatmění Měsíce a vedou dialog, který se z povrchu prořezává do nejhlubšího jádra jejich existenciální krize. Společně se uprostřed vesmírného universa vyrovnávají se stářím, minulostí, současností, ztrátou životních lásek i blížící se smrtí.

Nebyl by to ale Shepard, kdyby z vážného tématu neudělal neobyčejně vtipnou a dojemnou sondu do mužské duše – zachytil jak jejich komickou ješitnost, tak nesmyslnou vznětlivost, tak potlačenou citovost a zranitelnost. „Je to ta nejchlapštější hra, jakou jsem kdy četl,“ doplňuje Pavel Ondruch. „V originální dramatické formě Shepard zkoumá celoživotní, hluboce intimní – ovšem nesexuální – přátelství dvou mužů. Poselství, že vaše spirituální krize či existenciální samota nikdy nemůže být tak veliká, aby ji neutišilo přátelství, mě znovu a znovu dojímá…“

Generačně spřízněný tvůrčí tým pod vedením režiséra Dočekala

Inscenace se chopil renomovaný režisér Michal Dočekal. Znáte ho nejen z Ungeltu (Cesta k vodopádům, Na ocet), ale také třeba z Národního divadla či Městských divadel pražských. Dočekal v dubnu letošního roku – symbolicky uprostřed zkoušení – oslavil šedesáté první narozeniny. Společně s oběma protagonisty tak stvořili tvůrčí tým, který je pro Shepardovu dramaticky meditační hru o stárnutí ideální. Divadlo Ungelt slibuje divadelní lahůdku, která přinese mimořádný divácký zážitek jak v komorním prostoru své Kamenné scény, tak na vzdušné Letní scéně.