Muž 2026: Návod nenalezen. Tři mladí muži hledají vlastní odpovědi v projektu S(t)IGMA

Podle dostupných výzkumů až 71 % mužů věří, že si své problémy musí řešit sami, a více než polovina má pocit, že projevením emocí působí slabě (zdroj: Liga otevřených mužů). Tyto postoje se dnes formují mimo jiné v prostředí sociálních sítí, kde se mladí muži stávají cílem algoritmů posilujících jednoduché, často radikalizující narativy.

S(t)IGMA navazuje na předchozí výzkumně-performativní projekt Za muže!, který připravil soubor Tantehorse ve spolupráci s Akademií věd. Tvůrci v něm kombinují umělecký přístup s aktuálními společenskovědními daty a osobními výpověďmi třech mladých mužů – Matěje Šímy (producenta a DJ Hihihahaholky), Sebastiana Vopěnky a Matěje Šumbery – a výzkumným vhledem filosofky Alice Koubové, která je zároveň součástí představení. 

Jak se tyto postoje promítají do každodenní zkušenosti mladých mužů, ukazují i autentické výpovědi tří protagonistů projektu: 

„Protože si nejsem jistý, co vlastně znamená být chlap.“
„Protože se koukám na prsa a zadky. A občas jsem jen příšerně nadržený.“
„Protože nerozumím tomu, proč bych měl být ALFA za každou cenu.“
„Protože mám strach z toho, kam se to celé posouvá.“

S(t)IGMA není klasickým divadelním příběhem. Jde o postpunkový hudební dokument, který vychází z autentických výpovědí tří mladých mužů. Ti na jevišti otevírají osobní témata nejistoty, tlaku na výkon, vztahů i hledání vlastní identity v době, kdy tradiční vzorce mužství přestávají fungovat.

„Trochu mě to nahlodalo v tom smyslu, že Andrew Tate nabízí možnost ženy úplně vyřadit ze života a vlastně mluvit jenom o tý mužský sféře… Strašně to zjednodušuje ten problém a vytváří prostředí, kdy si člověk říká, jestli by tohleto nebylo vlastně ideální nebo příjemný.“ (středoškolský student)

Tvůrci nechtějí nabídnout jednoznačné odpovědi. Naopak ukazují momenty, kdy jednoduchá vysvětlení začínají dávat smysl, a kdy je potřeba se rozhodnout, jestli jim uvěřit. 

„Tahle inscenace vzniká z pocitu, že algoritmy jsou rychlejší než divadlo – a přesto věříme, že divadlo může říct něco, co algoritmus neumí. Jako mladý muž vím, jak tohle vakuum vypadá zevnitř. Staré vzorce mužství přestaly fungovat a nikdo nevydal aktualizaci. A příroda vakuum nesnáší: přicházejí lidé, kteří mají jasno – a chtějí, abyste jim věřili. S(t)IGMA není návod. Je to místo, kde se tahle otázka dá konečně položit nahlas,“ říká producent souboru Tantehorse Jan Honeiser.

Projekt zároveň reaguje na širší společenský kontext. Jak ukazují aktuální data i zkušenosti z fokusních skupin, mladí muži dnes čelí kombinaci ekonomické nejistoty, tlaku na výkon a ztráty jasně definované role ve společnosti. V tomto prostoru se pak snadno prosazují ideologie, které nabízejí jednoduchá řešení a jasně pojmenovaného „viníka“.

S(t)IGMA proto otevírá otázku, jak dnes hledat nové formy mužské identity, bez nutnosti uchylovat se k agresi, uzavřenosti nebo odmítání druhých.

S(t)IGMA: Možná nejsem problém já
9. června 2026 / Palác Akropolis, Praha