Archiv Národního divadla Brno: e-výstava PRAŽÁK & KALOČ

Výstava prostřednictvím fotografií z inscenací a dochovaných scénografických návrhů představuje jejich společnou tvorbu na brněnské scéně a přibližuje jednu z významných kapitol historie Národního divadla Brno druhé poloviny 20. století.

E-výstava PRAŽÁK & KALOČ
3. 6. – 6. 10. 2026

Spolupráce režiséra Zdeňka Kaloče a scénografa Alberta Pražáka začala v roce 1970 brněnskou inscenací Puškinova Borise Godunova. Do roku 2006 společně vytvořili 46 inscenací, z toho 30 v Národním divadle Brno. Další vznikly v Národním divadle v Praze, Divadle na Vinohradech, Divadle J. K. Tyla v Plzni, ve Zlíně, Ostravě a ve studiu JAMU.

Albert Pražák byl nejčastějším scénografem Kaločových inscenací v NdB. Nejintenzivnější byla jejich spolupráce v letech 1970–1985, kdy s výjimkou dvou inscenací vytvořil scénu ke všem Kaločovým brněnským realizacím; k několika navrhl také kostýmy. Obdobně intenzivní, i když v rozsahu menší, byla před Pražákovým příchodem Kaločova spolupráce s Bohumírem Matalem, od druhé poloviny 80. let pak s Martou Roszkopfovou a Janou Zbořilovou.

Kaloč jako režisér a současně i spolutvůrce textové podoby věnoval velkou pozornost ruské, české i světové klasice. Významné místo v jeho tvorbě zaujímaly inscenace Čechova (Platonov, Ivanov, Racek), Dostojevského (Idiot, Běsi, Bratři Karamazovi, Zločin a trest), Preissové (Jenůfa, Gazdina roba) a díla autorů 20. století, například Federica Garcíi Lorcy, Franze Werfela či Grigorije Gorina. Uvedl také vlastní dramatické texty Mejdan na písku, Holátka a V zajetí něžné chiméry a od 90. let se věnoval rovněž operní režii. Na většině těchto inscenací spolupracoval Albert Pražák. Z hlediska scénografie vznikaly inscenace převážně v pravidelných divadelních prostorách Mahenova divadla, Reduty a Janáčkova divadla; jedna z nich byla uvedena v nedivadelním prostoru Moravské galerie.

E-výstava představuje společné inscenace Alberta Pražáka a Zdeňka Kaloče v osmi okruzích a podle jednotlivých autorů. Obrazový materiál tvoří především fotografie z inscenací zachycující realizované scénografické návrhy v jejich jevištní podobě, příležitostně doplněné o návrhy scén a kostýmů. Výběr fotografií nesměřuje k dokumentaci inscenací jako celku, ale soustředí se na scénografii a její výrazné složky či detaily, i když tento záměr místy limituje charakter dochovaného fotografického materiálu, který se zaměřuje na herce a scénografickou složku zachycuje okrajově.