Kongres světové bohemistiky připomene teatrologickou práci Evy Šormové

3. července od 11 hodin proběhne panel Aktivní rezistence. Na paměť Evy Šormové

Eva Šormová, dlouholetá pracovnice a posléze vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla, patří k nejvýraznějším osobnostem české teat­rologie především díky své zásadní roli při koncepci a realizaci projektu České divadelní encyklopedie, v jehož rámci iniciovala a připravila k vydá­ní několik svazků. Mimořádnost tohoto edičního a organizačního výko­nu je dána skutečností, že vznikal v podmínkách malého oboru, s omeze­nou infrastrukturou i personálním zázemím. Šormová přitom dokázala prosazovat vysoké nároky na odbornou přesnost, systematičnost a spo­lehlivost — hodnoty, které dnes, v době proměňujících se akademic­kých standardů i tlaků na rychlost a kvantitu, nabývají na aktuálnosti.

V české teatrologii se vyznačovala výjimečnou přímočarostí, ra­zancí a odvahou, s nimiž uskutečňovala rozsáhlé projekty s důrazem na promyšlenost, důslednost a minimální chybovost. Její pracovitost a nekompromisnost byly inspirativní, stejně jako schopnost odolávat nejrůznějším tlakům — politickým, ideologickým i ekonomickým. Charakteristické rysy její osobnosti se přitom zřetelně odrážejí v tématech jejího odborného zájmu: věnovala se těm, kdo dokázali vzdorovat nepřízni osudu, čelit bezpráví a vytvářet i předávat hodnoty v nejtěžších dobách. Sama přitom prokázala mimořádnou schopnost „aktivní rezistence“ v ideologicky svázaných časech.

Panel chce na tento její odkaz navázat: připomenout ediční práci a lexikografii jako plnohodnotnou formu výzkumu a otevřít otázku jejich role a metod v současném humanitním bádání.

Petra Ježková, vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla Divadelního ústavu (NIK) přednese příspěvek Jak nám to přikazuje náš kategorický imperativ, který se zaměří na ediční práci Evy Šormové jako specifickou for­mu výzkumu, v níž se propojují heuristika, interpretace i systematizace materiálu. Na konkrétním příkladu posledního svazku edice Eseje, kritiky, analýzy, který připravila a jenž byl věnován Josefu Kodíčkovi, ukáže, jakým způsobem její metodologický přístup utváří rámec pro další bádání.

Těžiště příspěvku spočívá v představení nově objevených materiálů z pozůstalosti Bedřicha Feuersteina, a sice dvou dosud nepubli­kovaných dopisů, které osvětlují Kodíčkův podíl na kulturním transfe­ru. Pozornost bude věnována i jeho práci v prostředí českožidovského hnutí, redakční spolupráci s deníkem Tribuna a činnosti v exilu po roce 1938, kdy Kodíček působil jako hlasatel, redaktor a vedoucí čes­kého vysílání BBC.

Příspěvek tak chce ukázat, jak metodologická důslednost a kon­textualizační práce Evy Šormové vytvářejí nezbytný rámec, bez něhož by nové poznatky nemohly být adekvátně interpretovány. Součástí bude i ukázka jednoho z Kodíčkových odvážně „rezistentních“ rozhla­sových vystoupení.

Dalšími řečnicemi v panelu budou Lisa Peschel a Barbara Topolová.

Dramatic Texts from the Terezín Ghetto
(Dramatické texty napsané v terezínském ghettu)
Lisa Peschel (University of York)
lisa.peschel@york.ac.uk

Jak napsala Eva Šormová ve své knize Divadlo v Terezíně 1941/1945 (1973), dramatické texty napsané v ghettu „vznikaly z potřeby pro­mluvit, vyslovit se k mnohým problémům, které život náhle přinesl“. Analýza Šormové byla založena především na výpovědích přeživších. Kromě toho měla autorka přístup pouze ke čtyřem textům a torzu hry. O třicet let později jsem díky inspiraci touto prací a v některých případech i na základě autorčiných přímých rad dokázala najít tex­ty několika dalších her. Tyto texty potvrzují teze Šormové. Hry jsou reflexí zcela drobných absurdit (někdy tak marginálních, že jsem musela provést rozsáhlý výzkum a konzultovat s vícerem pamětníků, abych pochopila, o co šlo) až po existenciální problémy, jako je strach ze smrti. Ve svém příspěvku rozeberu příklady spektra dramatických témat a ukážu, jak se jejich autoři snažili vyrovnat s realitou ghetta pomocí humoru, ale také to, jak využívali divadlo ke spekulacím o tom, co by je mohlo čekat: k přípravě na budoucnost, kterou si přáli, ale i na tu, které se nejvíce báli. Součástí prezentace bude handout v češtině.

„Divadlo, které má smysl kvalitou svého uměleckého tvaru“
Barbara Topolová (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy)
barbara.topolova@ff.cuni.cz

Eva Šormová je v teatrologické komunitě známá především svým dílem historiografickým, případně edičním a redakčním. Na okraji pozornosti zůstává prozatím její činnost kritická, která sice nebyla soustavná, o to však ve vybraných obdobích intenzivnější a pozoru­hodnější. Jako spoluzakladatelka a autorka neoficiálního strojopis­ného časopisu Dialog (1977–1980) a spolupracovnice samizdatových sborníků O divadle (1986–1989) reflektovala nezávisle a pravidelně především divadlo za normalizace. Příspěvek se pokusí představit vý­chodiska a principy, na nichž Eva Šormová stavěla svůj kritický soud a poukázat na některé podstatné prvky jejího kritického talentu.

Celý program k dispozici na webu Kongresu ZDE