Boj proti dámám, nebo zkouška? Divadlo pod Palmovkou uvede severskou komedii Noc tribádek

Divadelní hra druhého nejuváděnějšího švédského dramatika na světových scénách, Pera Olova Enquista, nechává diváka nahlédnout do zákulisí divadelní zkoušky v kodaňském avantgardním divadle Dagmar, které na sklonku 19. století založil legendární švédský dramatik August Strindberg se svou manželkou, herečkou Siri von Essen. Enquistovo nejhranější drama v režii Michala Langa a scénografii Jána Tereby a Anny Scheffel – Brotánkové bude mít premiéru v pátek 24. dubna ve Velkém sále.

V příběhu jedné noci, který dává vyniknout herectví Jana Teplého, Terezy Dočkalové, Pavly Gajdošíkové a Michala Lurieho, se sejdou čtyři postavy – známý dramatik, jeho manželka, herečka Siri von Essen, přítelkyně herečky, Marie Karolína Davidová, a herec, který byl pozván, aby dohlédl režijním okem na zkoušení dramatikovy poslední hry, Viggo Schiwe.

Per Olov Enquist napsal svou první divadelní hru věnovanou Augustu Strindbergovi v jednačtyřiceti letech, kdy už měl za sebou úspěšnou dráhu prozaika a novináře. Má podstatné rysy také jeho další tvorby. „Ve striktně vymezeném prostředí intimity a nejbližších vztahů, fatálně determinující krajině našeho života, se realizuje průběžné téma jeho her – problém viny a odpuštění. Dalším příznačným rysem jeho dramatické tvorby je slučování či prolínání skutečnosti a fikce,“ uvedla dramaturgyně inscenace Noc tribádek, Daria Ullrichová.

Při psaní Noci tribádek Enquist čerpal z mnoha pramenů, nejen ze životopisů reálných osob, ale i z dobové korespondence, deníků, bohatý materiál mu poskytlo samotné Strindbergovo dílo. „V roce 1889 se skutečně odehrála v kodaňském divadle Dagmar premiéra Strindbergovy miniaktovky Ta silnější. Strindbergovi, tehdy ještě manželé, spěli k rozvodu. Hlavní, vlastně jedinou mluvící roli hrála Strindbergova manželka Siri von Essen. Můžeme i předpokládat, že proběhla zkouška. Tolik doložitelná fakta o události, která se stala. Strindberg pokládal Marii Davidovou za příčinu rozpadu svého manželství, své frustraci a znechucení dal přímý průchod v knize Bláznova obhajoba,“ dodává Ullrichová.

„Sledujeme komorní konfrontaci čtyř protagonistů, kteří tak trochu i nedopatřením svádějí onen příslovečný boj pohlaví, v němž muži a ženy na sklonku 19. století, v prvních záblescích ženské emancipace, stojí proti sobě jako nesmiřitelní soupeři. Tribádky, jak se tehdy říkalo lesbickým ženám, se poprvé vydávají na svou nezávislou cestu. Enquist historické události nahlíží perspektivou své doby. Genderové konfrontace jsou i dnes stále aktuální a nabývají nových rozměrů. Zatímco Strindberg vášnivě hájil mužské pozice, Enquist straní ženám. Nicméně nejde o hru zatíženou ideologiemi. Její oblíbenost i padesát let po napsání svědčí o jejích kvalitách,“ říká umělecký šéf Divadla pod Palmovkou a režisér inscenace, Michal Lang.

„Enquist ve své hře zachytil Strindbergovo životní období, kdy už byl švédskou divadelní hvězdou, uznávaným géniem, zároveň ale neměl třeba, jako vyhlášený společenský buřič, dostatek prostředků na živobytí. Navíc se kvůli okolnostem musel potýkat s traumatem, které v minulosti zažil se svou ženou. A na povrch vyvěrají i jiné rozměry jeho osobnosti, označované často jako ‚zlý muž severské dramatiky‘ nebo ‚nepřítel žen‘. Třeba to, že byl zranitelný, hypercitlivý, že byl vlastně věčné, ublížené dítě. Strindberg, revoluční dramatik, který ve svém díle odkrýval různá tabu, byla komplikovaná a rozhodně ne černobílá postava,“ míní představitel Augusta Strindberga, Jan Teplý.

O jednoznačnosti Strindbergovy pověsti zlého muže není přesvědčená ani Tereza Dočkalová, která v inscenaci Divadla pod Palmovkou hraje Siri von Essen. „Ve chvíli, kdy se nejedná o vás, ale obecně o řád světa, který jako literát nebo dramatik popisujete, je všechno v pořádku a jsou si všichni rovni, ale když vás zasáhne nějaká osobní zkušenost, jde o úplně jinou situaci. Misogynie byla v jeho případě jen jakési zranění, k němuž došlo někde na jeho životní cestě. Což mi přijde zajímavější, než kdyby tak opravdu smýšlel. Siri von Essen v našem pojetí ztělesňuje především touhu po seberealizaci a návratu k divadlu. Siri o sobě mluví jako o vyprahlém člověku, kterého nikdo nepotřebuje a nikdo nepotřebuje to, co by z ní snad mohlo být. Najednou jí v životě do cesty vstoupila Marie, někdo, kdo s ní zachází, jako by byla plně užitečný člověk. Ona ta láska Siri k Marii byla vlastně trochu sobecká. August Strindberg nebránil čisté lásce dvou žen, ale spíš touze Siri po seberealizaci. Její boj se Strindbergem je trochu směšný, protože je sebestředný. Není to boj za ženy, ale za sebe. Ale to je koneckonců boj každého z nás,“ říká.

Noc tribádek v mnohém připomíná Strindbergovu tvorbu z psychologicko-naturalistického období. Jde však o postmoderní dílo, které nešetří nikoho ze zúčastněných a nabízí také řadu komických momentů. „August, Siri i Marie, to jsou postavy, které ví. Schiwe je postava, která neví. Divák vlastně tak trochu prostřednictvím Schiweho zjišťuje, co se stalo. A sám Viggo Schiwe se v tom všem neustále snaží zorientovat a nechá se při tom vláčet silnějšími názory. Je to postava nejvíce obdařená balastem a konvencemi, a přitom má o sobě neobyčejně vysoké mínění. To je zdrojem řady humorných situací, protože častokrát neví, o čem je řeč nebo nepatřičně vstupuje do různých situací,“ uvedl libeňský Viggo Schiwe, Michal Lurie.

August Strindberg (1849 – 1912), zakladatel moderní švédské literatury a reformátor evropského dramatu, nejvýznamnější švédský literát, dramatik, básník, autor povídek a románů, malíř, fotograf a novinář, ale také socialista, alchymista nebo okultista, napsal 60 dramat a 30 dalších děl. Jeho román Červený pokoj je považován za první moderní švédský román, jeho psychologicko-naturalistická dramata (Otec, Slečna Julie, Věřitelé) prosadily novou divadelní formu, novátorská dramata z pozdního období (Tanec duchů, Cesta do Damašku, Sonáta duchů) předjímala modernistické směry dvacátého století.