Do Národního divadla se letos v únoru vrátí balet choreografa Johna Cranka Oněgin

Do Národního divadla v Praze se od 1. do 18. února v bloku devíti představení vrátí balet Oněgin, který patří k vrcholným dílům choreografa Johna Cranka. Při předchozím uvedení Oněgina hlavní role ztvárnili například Tereza Podařilová a Jiří Kodym, kteří za role Taťány a Oněgina získali v roce 2005 Ceny Thálie. Oba nyní působí v Baletu ND jako baletní mistři a na nastudování baletu se podíleli. ČTK o tom informovala mluvčí Baletu ND Kateřina Hanáčková.

Na repertoáru ND byl titul v letech 2005 až 2012, obnovenou premiéru měl v roce 2020. V novém nastudování roli Taťány mimo jiné zatančí první sólistka Baletu ND Nikola Márová, v roli Oněgina první sólista baletu ND Giovanni Rotolo.

Veršovaný román Evžen Oněgin patří mezi nejznámější a nejoblíbenější tituly světové literatury. Příběh znuděného aristokrata, který odmítá lásku mladé dívky Taťány a dává přednost flirtování s její sestrou Olgou, si získal nejen čtenáře, ale i tvůrce napříč uměleckými obory.

„Inscenace vyžaduje expresivní herecké výkony, taneční techniku a smysl pro široké emoční vyjádření jednotlivých postav," uvedla Hanáčková.

Hrdinové veršovaného románu Alexandra Puškina se na jeviště poprvé dostali díky Petru Iljiči Čajkovskému, jehož stejnojmenná opera byla uvedena v roce 1879. V pražském Národním divadle měla premiéru v roce 1888 a dirigoval ji Čajkovskij. John Cranko, jenž se s Evženem Oněginem setkal při choreografické práci na Čajkovského opeře v roce 1952, vytvořil svou verzi baletu poprvé v roce 1965 pro Stuttgartský balet. Definitivní podobu, kterou mohou nyní spatřit i diváci ND, balet získal o dva roky později. České publikum mohlo tuto inscenaci poprvé vidět v roce 1982, kdy Stuttgartský balet hostoval v tehdejším Smetanově divadle (dnešní Státní opera).

Na výsledné podobě titulu má kromě Johna Cranka nemalý podíl i Kurt-Heinz Stolze, autor hudebního pojetí díla. Využil většinou neznámé skladby Čajkovského a vytvořil zcela novou baletní hudbu, aniž by použil jediný takt z Čajkovského opery. Při vytváření hudby pro tento balet John Cranko a Kurt-Heinz Stolze pracovali převážně s Čajkovského klavírními skladbami a jeho symfonickou fantazií Francesca da Rimini.