Hlavní cenu Grand Prix festivalu Zlatá Praha získal italský film Bohéma
Hlavní cenu Grand Prix 59. mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha obdržel film Bohéma z produkce Rai – Radiotelevisione Italiana. Pucciniho operu inscenoval režisér Mario Martone v dílnách Teatro dell'Opera di Roma. Zpracoval ji podle poroty v jedinečném propojení filmového a jevištního umění; jedná se o „odvážný inovativní projekt, který otevírá prostor pro nové zážitky z opery na filmovém plátně“.
Český křišťál získaly tři soutěžní snímky. Prvním je film Vivaldiho (nejisté) Čtvero ročních dob; zachycuje symbolický koncert oslavující krásu a křehkost planety Země, ve kterém mezinárodní sestava mladých hudebníků vystoupila živě na řeckém ostrově Délos, aby ukázala, že hudba umí vyjádřit radost i starost o budoucnost našeho bytí. Druhým je film Xenakis: revoluční designér zvuku – poutavý životopis jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Třetím je film Alenka, zprostředkovávající taneční inscenaci Alice souboru Opéra national du Rhin, vytvořenou na motivy knížky Alenka v říši divů a s hudbou Philipa Glasse.
Cena České televize patří filmu s názvem Chopin. Nebojím se tmy, který klade aktuální otázku, zda nesmrtelné melodie mohou nějak povznést pochmurnost míst poznamenaných válkou a utrpením…
Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin si z Prahy odváží dokument Císař Atlantidy o opeře Viktora Ullmanna, na kterém se v koprodukci podílela i Česká televize. Snímek, objasňující ojedinělé okolnosti vzniku díla v terezínském ghettu za druhé světové války, získal také ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.
Na festival přihlásilo své filmy 47 televizních a filmových produkcí z více než tuctu zemí světa. Devět desítek děl mělo celkovou délku přes 7300 minut. Dvaadvacet snímků reprezentovalo Českou republiku.
Speciální cenu za celoživotní dílo, tedy za mimořádný přínos hudbě a audiovizuálnímu průmyslu, udělila na festivalu Evropská vysílací unie (EBU) a Hudební a mediální centrum (IMZ) kanadské sopranistce a dirigentce Barbaře Hanniganové jako „jedné z nejvlivnějších umělkyň naší doby“.
