Jubilejní 30. sezónu ukončilo Docela velké divadlo Litvínov

Docela velké divadlo založili manželé Jana a Jurij Galinovi v roce 1996 v Litvínově. Původní soubor se skládal z řady herců mosteckého Divadla rozmanitostí, k nim se přidali další spřátelení divadelníci. Galinovi si své divadlo doslova vydupali ze země.

„…Sama bych k něčemu takovému nenašla odvahu, mám dvě děti, na dům v Mostě jsme si vzali  hypotéku a na auto půjčku,“ poznamenává Jana Galinová s pohledem na staveniště. Důležitou roli sehrála i urputnost jejího manžela, jenž se před lety vzdal místa šéfa divadla v ruském Vladimíru a v Čechách se k režírování vracel oklikou přes místo nočního hlídače. Galin zachovává klid i tehdy, kdy jiní ztrácejí hlavu. „K divadlu prostě takové věci patří,“ komentuje fakt, že střechou zatéká a divadlo už třikrát vykradli…“ (Z. A. Tichý: Díky náhodě má Litvínov profesionální divadlo, MF Dnes, 20. 12. 1996)

Repertoár od začátku tvořily pohádky, postupně se přidávaly i inscenace pro dospělé diváky. V těchto inscenacích často hráli a hrají hostující pražští herci jako Lukáš Vaculík, Jan Révai, David Suchařípa a další.

„…Úhlavní přátelé nám prorokovali půl roku. Dobří přátelé mlčeli a půjčili nám své úspory a my sami jsme doufali, že vydržíme aspoň 7 let, což je doba, po které v divadlech stejně jako v manželstvích nastávají první těžké krize. S pomocí kolegů Romana Ihnatoly, Lubomíra Ihnatoly, Mileny Dubšíkové, Jana Ignáce Říhy, Jitky Rakové Brožové, Katky Malé Nesporek – prvních členů souboru – jsme divadlo rozjeli a cestou do něj nastupovala a vystupovala řada skvělých kolegů. Někteří odjeli do světa, jiní do jiných divadel nebo se vydali jinou cestou. A někteří přešli přes duhový divadelní most….“

Většinu textů píše ve spolupráci se souborem autorka, dramaturgyně a ředitelka divadla Jana Galinová. Režii postupně po nemocném Juriji Galinovi převzala dcera Lenka Lavičková (J. Galin zemřel 27. 12. 2025). V průběhu let si troufli i na divadelní klasiku napříč žánry: pod heslem „S láskou, ale bez slitování“ připravil tvůrčí tým v průběhu let inscenace na motivy slavných oper (Carmen, Rusalka) a baletů (Šípková Růženka, Louskáček, Labutí jezero), stejně jako činoherních textů (Cyrano) a dramatizací (Mistr a Markétka, Hoří má panenko…)

„Kdybychom věděli, co přesně nás čeká, asi bychom váhali, ale jak nás znám, stejně bychom do toho šli. Na tu dobu vzpomináme moc rádi, protože nam ukazala, kolik máme kamarádů, opravdových přátel a kolik neznámých lidí chce pomoci něčemu dobrému.“ (Jiří Macan: Šli bychom do toho znovu, říká o DVD Jana Galinová, Mostecko, 25. 12 2002)

Specialitou divadla je nutnost zaměstnávat jen malou skupinu herců, kteří jsou zároveň i technickými pracovníky divadla.

„…Tým který zůstal a rozrostl se o mladé kolegy, je můj tým snů. Protože naše divadlo je neskutečná dřina. A ti moji “magoři” se i při stavbách a hraní posledních červencových představeních na Zámek Libochovice, Lesní divadlo Sloup v Čechách, smáli, vtipkovali, přátelsky se týrali, a když odehráli poslední představení na Hrad Hněvín, tak svlékli propocené kostýmy, odjeli do Docela velkého divadla, vybourali 30 let staré vstupní dveře a nahradili je novými – zlatými. A pak se rozloučili a odjeli na prázdniny…“ (Jana Galinová: Skončila 30. sezóna Docela velkého divadla, Facebook, 14. 7. 2026)

Pro Litvínov a okolí jsou centrem kulturního a společenského života. Neobejdou se bez nich žádné městské slavnosti, v jejich divadle se odehrávají oslavy, jezdí hrát i na netypická místa.

Za 30 sezón Docela velké divadlo uvedlo více než stovku premiér. S řadou z nich procestovalo téměř celý svět od Kanady po Austrálii.

Během jedné sezóny odehrají více než 300 představení (v loňské sezoně jich bylo 337 na 63 místech republiky). Přestože divácký ohlas je velký, jejich inscenace provází po celou dobu prakticky nulová kritická reflexe.

I proto je důležité, že vzpomínky Jany i Jurije Galinových jsou zachyceny v projektu Divadelního ústavu Orální historie českého divadla. Rozhovor s nimi si můžete poslechnout ve studovně Divadelního ústavu. 

Ve studovně DÚ jsou také k nahlédnutí digitalizované dokumenty: programy, fotografie.

Více k divadelním inscenacím Docela velkého divadla naleznete ve Virtuální studovně Divadelního ústavu NIK.

Ve videotéce je pro studijní účely možné zhlédnout videozáznamy některých inscenací.

Fotografie: archiv Docela velkého divadla (Pavel Šafář, Daniel Šeiner, Zdeněk Kovařík)