Prasklej svět – zveme vás na večírek do Rokoka!

Městská divadla pražská uvedou inscenaci Rolanda Schimmelpfenniga Prasklej svět.  Přijměte tedy pozvání na večírek. Budou ústřice, šampaňské a hodně zábavy. Zveme Vás na premiéru 10. prosince v Rokoku.

Večírek se ale trochu zvrtne. Když společnosti začnou docházet slova, prasklina se mezi jejich světy začne rozevírat. Co bude dál? Co mají ti čtyři společného? Peníze! Jedni je mají a druzí je potřebují. Vždycky jde přece o krev a o peníze.

Večírek se koná v sídle globálního podnikatele Toma (Jiří Štrébl) a jeho výrazně mladší ženy Sue (Petra Tenorová). Na víkend k nim přijíždí alternativní umělkyně Sophia (Martina Jindrová) a její partner Jared (Tomáš Weisser), aby získali finanční podporu pro svůj projekt. Pod povrchem krásného dne a příjemného večera se začíná vzpínat agrese, jedovaté předsudky, překvapivé sympatie i nenávist. To vše z povzdáli sleduje služebná María (Ivana Uhlířová), trpělivý svědek a apokalyptický prorok.

„Prasklej svět je hra o nekomunikaci, zámlkách a tichu. O tichu, které narušuje ševelení větrné zvonkohry a zpřítomňuje chvíli, ve které se zdánlivě neděje nic, a přitom se v ní stane všechno,“ napsala překladatelka hry Jana Slouková.

Hořce aktuální tragikomedii od jednoho z nejhranějších současných německých dramatiků Rolanda Schimmelpfenniga uvádí divadlo v čase, kdy se naplňuje mnohé z jeho vizí. Dramaturgyně Kristina Žantovská k tomu říká: „Diagnóza naší civilizace je známá už dlouho. V téhle silné jevištní metafoře Schimmelphennig naprosto přesně ústy Toma vyjadřuje, jestli dokážeme nemoc také léčit. Nic pregnantnějšího jsem dlouho nečetla. Považuji za důležité, že to zazní přímo z jeviště: ´Pokus překonat sociální diference, kulturní rozdíly a ekonomické propasti, ztroskotá na strachu, předsudcích, lenosti, nenápaditosti, nacionalismu a nakonec samozřejmě na chamtivosti, na ekonomických mechanismech trhu a na globálním koloniálním myšlení. Je to takhle jednoduchý´.“

Režisérem inscenace je Michal Dočekal, umělecký šéf MDP: „Faust zastavuje okamžik, protože si přeje, aby krásná chvíle trvala na věky. Schimmelpfennig zastavuje okamžik, abychom si uvědomili, že vše, co přijde po tomto okamžiku, bude – svět bez budoucnosti. Autor svou varovnou vizi ovšem podává v jiskřivé podobě večírku se šampaňským a čerstvými ústřicemi vtipu a ironie. Otázka ovšem je, jestli to není večírek i večeře poslední.“

Máme naději? Jaký bude ranní svět po bouřce? Odpověď čeká diváky v Rokoku po složení všech 170 fragmentů naší dnešní skutečnosti, ze kterých se hra skládá.

MDP