České divadlo Přesunutá premiéra komedie Vánoce na poušti s Martinem Stránským v roli stárnoucího rockera se blíží Přesunutá premiéra komedie Vánoce na poušti s Martinem Stránským v roli stárnoucího rockera se blíží
V pátek 17. prosince 2021 se na Nové scéně odehraje světová premiéra hry Vánoce na poušti, kterou přímo pro činoherní soubor Divadla J. K. Tyla napsali u nás i v zahraničí oceňovaní autoři – Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš. Inscenace bude několikátou společnou prací tohoto známého autorského tandemu a režisérky Natálie Deákové a kromě Martina Stránského přivede na jeviště Zdeňka Hrušku, Jaroslava Matějku, Moniku Švábovou, Pavla Pavlovského, Zuzanu Ščerbovou, Vladimíra Pokorného a další. Premiéra komedie byla původně naplánovaná na 23. října 2021, bohužel jen pár dní před jejím uvedením došlo k úrazu jednoho z herců.
Komedie Vánoce na poušti sleduje příběh dvou kamarádů z české rockové skupiny Tataturk, která byla kdysi stejně slavná jako kapela Lucie. Přestože se po ní slehla zem, v jedné zemi je stále populární, a to v totalitním Turkmenistánu. Její cestu zpátky ke slávě a penězům však zhatí nečekaná událost… To je výchozí situace hry, která vznikla přímo pro plzeňskou činohru. Její autoři, Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš, jsou kamarádi od dětství a na svém společném kontě mají již několik divadelních a rozhlasových her, například Léto v Laponsku (2005), které získalo Cenu Alfréda Radoka a Cenu Českého rozhlasu 3 – Vltava, Strange Love (2007) oceněnou nominací na Cenu Alfréda Radoka nebo Lidojedi (2017), na níž spolupracovala i režisérka Natália Deáková a která se s úspěchem představila i v Plzni v rámci hostování Činoherního studia města Ústí nad Labem.
„V případě Vánoc na poušti jsme se nechali vést zadáním – napsat hru pro činohru DJKT, na Novou scénu, žánr tragikomedie či hořká komedie. Kromě toho tam byla poznámka, že by bylo fajn, kdyby součástí hry byly písničky. Takže jsme to vzali tou nejpřímější cestou a vymysleli si postavu muzikanta Olina, kterému jsme pořádně naložili, včetně krize středního věku,“ přibližuje vznik hry Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš, který začátkem října převzal od německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera Záslužný řád Spolkové republiky Německo za kulturní činnost, doplňuje: „Olina je mi líto, ale současně, nemůžu si pomoct, se mu musím smát. To, že jsme od počátku věděli, že Olina bude hrát Martin Stránský, jsme brali jako výhodu.“
„Texty této autorské dvojice vypadají poměrně nenápadně,“ přibližuje tvorbu Pýchy a Rudiše dramaturgyně Johana Němcová, „žádné dramatické příběhy či šokující zápletky. Výjimečnost jejich textu spočívá v obyčejném příběhu, příběhu ‚malého‘ českého člověka, zasazeného do důvěrně známého prostředí. Mistrně ukážou jeho malost a směšnost, ale zároveň i velikost a krásu. Dalším poznávacím rysem Rudišových a Pýchových děl je humor, který z nich dělá povětšinou černé či hořké komedie.“
„Mě na jejich práci baví,“ doplňuje Natália Deáková, „že se na českou povahu dívají takovým formanovským humorem. Vánoce na poušti jsou sice komedie, ale mají určitý přesah. Je to příběh o tom, co všechno pro člověka může znamenat hudba, a jaké to je, když tu hudbu ztratí. Což je případ hlavní postavy Olina, který následkem traumatu přijde o hudební sluch.“ Olina, který bojuje s nepřízní osudu i krizí středního věku, ztvární Martin Stránský. „Olin se trochu potácí ve světě, který k němu nebyl úplně příznivý. Ale snaží se s tím prát, co to jde. A jak už to bývá, největší neštěstí mu přinášejí ženy. Vánoce na poušti jsou hezký komediální kus a myslím, že se při něm plzeňští diváci budou dobře bavit,“ dodává Stránský.
Na vzniku zbrusu nové inscenace se také podílejí kostýmní návrhářka Jana Smetanová, která v DJKT oblékla například komedie Španělská muška a Brouk v hlavě, muzikant Ondřej Švandrlík, s jehož prací se v poslední době diváci mohli setkat při inscenacích Middletown nebo R.U.R., a plzeňskému publiku také dobře známý scénograf Lukáš Kuchinka (Carmen, Španělská muška, Veselá vdova, R.U.R.). „Protože se příběh odehrává v různých prostředích, měli jsme právě ze scénografie největší obavy,“ přiznává Natália Deáková. „Naštěstí ale Lukáš přišel s určitým principem, který jsme společně dotvořili, a ve výsledku přestavby či změny scén mají v sobě i lehký vtip.“
