První letošní premiérou Komorní scény Aréna bude komedie Bůh masakru
Komorní scéna Aréna představí tuto sobotu (18. 1.) první letošní premiéru. Bude jí slavná, kritiky i diváky vysoce ceněná komedie Bůh masakru světoznámé francouzské autorky Yasminy Rezy. Aréna ji uvede v režii Petra Svojtky. Sama autorka svou vtipnou, krásnou a současně o ošklivostech vyprávějící hru přibližuje slovy: „Zprvu vysoce civilizovaní rodiče se potkávají, aby vyplnili pojistnou listinu, protože jedno dítě ztlouklo druhé. Stačí ale, aby bylo vysloveno jedno nevhodné slovo, a všechno se může zvrhnout, velmi rychle to dospěje k hranici civilizovaného chování.“ Hra byla velmi úspěšně zfilmována Romanem Polanskim (Carnage, 2011) a za scénář Reza získala francouzskou filmovou cenu César.
Režisér Petr Svojtka, který se už v Aréně úspěšně zabydlel (Kočka v oreganu, Naši furianti), nastudoval komedii způsobem, který je stejně zábavný jako dojemný. Luxusní je i herecké obsazení: Tereza Cisovská, Renáta Klemensová, Vojtěch Lipina a Marek Cisovský. V jejich podání se před diváky postupně a s jiskrou odkrývají charaktery obou rodičovských dvojic. Z klukovské rvačky synů se ale nakonec vyvine ublížení jiného druhu.
Yasmina Reza se narodila v Paříži, kde také vystudovala. Otec byl Íránec, matka Maďarka. Rodina otce měla velmi pohnutou minulost. Jeho předkové se před pěti sty lety jako sefardští Židé vystěhovali ze Španělska do Persie a odtud na konci 19. století do Moskvy, odkud pak v roce 1918 utekli před bolševiky do Paříže. Během dlouhých staletí byli nuceni konvertovat ke křesťanství či islámu, alespoň formálně, aby se přizpůsobili danému politickému a kulturnímu prostředí. Z téhož důvodu si změnili i příjmení. Z původně hebrejského Gedaliah se tak stalo perské Reza, pak ruské Rezaiov a po příchodu do Paříže opět Reza.
V rodině se mimořádné oblibě těšila hudba, cesta k umění tak byla pro Yasminu otevřená a samozřejmá. Po studiích sociologie na univerzitě v Nanterre se umělecky realizovala jako studentka divadelní školy Jacquese Lecoqa, díky tomu začala svou hereckou kariéru. Získala četná angažmá na francouzských scénách ve hrách současných i klasických autorů. V roce 1987 napsala svou první hru Hovory po pohřbu (Conversations après un enterrement), za kterou obdržela prestižní cenu Molière. Její třetí hra Kumšt (Art, 1994) ji proslavila po celém světě. Získala za ni řadu ocenění (včetně Tony Award a Laurence Olivier Award) a stala se nejhranější světovou dramatičkou (hra byla přeložena do třiceti pěti jazyků).
Jako slavná autorka už nedostávala herecké nabídky, a tak se sama obsadila do pařížské premiéry své hry Tři verze života (Trois versions de la vie, 2000).Na konci devadesátých let se začala také více zabývat prózou. V roce 2007 vyvolala ve Francii velký ohlas její kniha Svítání večer nebo noc ( L’aube le soir ou la nuit) – intimní portrét Nicolase Sarkozyho, ve kterém popisuje jeho prezidentskou volební kampaň. Ve stejném roce měla v Curychu premiéru její hra Bůh masakru (Le dieu du carnage), kterou opět dobyla světová jeviště a získala i ty nejvýznamnější divadelní ceny.
