Státní opera Praha uvede oblíbenou Straussovu operu Růžový kavalír

Nejslavnější operu Richarda Strausse Růžový kavalír uvede Státní opera Praha, premiéra bude ve čtvrtek 24. listopadu. Pražský operní dům jednu z nejoblíbenějších oper připravuje jako remake původní inscenace berlínské Komické opery režiséra Andrease Homokiho, současného intendanta Opery v Curychu. Premiéra se bude konat také u příležitosti 100. výročí od chvíle, kdy Richard Strauss v dnešní Státní opeře tuto svou operu dirigoval.

O připravované premiéře dnes tvůrci informovali novináře. Pražské nastudování bude hudebně řídit Gabriel Feltz, který působí jako hudební ředitel Opery v Dortmundu i na mnohých německých a švýcarských operních scénách. V hlavních rolích vystoupí přední čeští i zahraniční pěvci. Roli Maršálky zpívá Petra Alvarez Šimková, která byla letos v nejužší nominaci na ceny Thálie, jejího mladičkého milence Oktaviána ztvární Islanďanka Arnheiður Eiríksdóttir, roli Sofie vytvoří Vera Talerko, která se již dříve ve Státní opeře představila jako Marzelline v opeře Fidelio nebo Musetta v opeře Bohéma.

Finský basista Timo Riihonen, který vystupuje například v Královské opeře v Covent Garden či na festivalu v Bayreuthu, ztvární roli Ochse, v roli Faninala uvidí diváci Martina Bártu, čerstvého držitele ceny Thálie, a v roli Zpěváka se představí tenorista Petr Nekoranec.

„Všechny historické okolnosti v této opeře jsou vlastně uměle vytvořené už samotným skladatelem Richardem Straussem a libretistou Hugem von Hofmannstahlem,“ zmínil režisér Homoki. „Historizujícímu dojmu přizpůsobili jazyk i hudební vyjádření. Ozývá se například vídeňský valčík, který bychom v době vlády Marie Terezie těžko slyšeli, postavy se vyjadřují mluvou, která je specifická pro danou společenskou třídu, v některých situacích si postavy tykají a v jiných tytéž vykají, jiní mluví určitým nářečím. Vše má svůj skrytý smysl a význam,“ vysvětlil.

Zápletka opery se týká lásky zralé ženy Maršálky k mladému milenci Oktaviánovi, která se své lásky s nadhledem vzdá ve prospěch mladé dívky. Oktavián, který patří k typu takzvaných kalhotkových rolí, tedy těch, kdy mezzosopranistka vystupuje coby mladý muž a dostává se do choulostivých situací, ať už s ženami či muži, podobně jako Cherubín v Mozartově Figarově svatbě, má mimo jiné provokovat fantazii diváků.

Ženy jsou v opeře hybatelkami děje i svého osudu, což na svou dobu bylo velmi odvážné. V díle je plno narážek na nešvary společnosti, uměle vymyšlené rituály, pomluvy či egoismus.

SOP