divadlo.cz / In memoriam / Zemřela divadelní historička Alena Jakubcová
Zemřela divadelní historička Alena Jakubcová
Krátce po svých 66. narozeninách zemřela po dlouhé nemoci PhDr. Alena Jakubcová, Ph.D., divadelní historička a naše kolegyně v Divadelním ústavu (NIK).
(c) Berenika Zemanová
PhDr. Alena Jakubcová, Ph.D.
(9. 4. 1960 Plzeň – 14. 5. 2026 Praha)
Za Alenou Jakubcovou
S upřímným zármutkem jsme přijali zprávu, že dne 14. května 2026 zemřela Alena Jakubcová, dlouholetá pracovnice Kabinetu pro studium českého divadla Divadelního ústavu a stěžejní osobnost výzkumu dějin českého divadla 18. století, editorka a představitelka pramenně orientované teatrologie. Její odchod znamená citelnou ztrátu pro obor, s nímž byla nerozlučně spjata nejen svou odbornou prací, ale také lidskou vstřícností, kolegialitou, obětavostí a neobyčejnou intelektuální poctivostí.
Profesní dráha Aleny Jakubcové byla po většinu života spojena s Institutem umění – Divadelním ústavem, a především s Kabinetem pro studium českého divadla, kde působila od roku 1997 jako badatelka specializující se na dějiny divadla a opery 18. století, na problematiku pražského hudebního divadla a na kulturní prostředí osvícenské epochy. V letech 2010–2018 stála v čele Kabinetu a významně se podílela na formování jeho odborného směřování i generační kontinuity.
Její práce se vyznačovala zcela mimořádnou vědeckou erudicí, schopností spojovat detailní archivní výzkum s širší kulturněhistorickou perspektivou a trvalým úsilím o vnímání české divadelní historie v jejím mezinárodním kontextu. S objevitelským nadšením dokázala z dokumentu, korespondence, partitury či repertoárového záznamu vykreslit živý obraz divadelního života epochy a představit jej s neobyčejně působivou profesionalitou a pečlivostí. Nekladla si malé cíle; výsledky jejího pracovního nasazení měly široký dosah, překračující – tak jako její historiografická perspektiva – hranice českých zemí.
Podílela se na řadě kolektivních projektů, kritických edic a odborných databází, které se staly nepostradatelnou součástí současného teatrologického výzkumu. Generacím badatelů zprostředkovávala metodologickou kázeň i respekt k prameni jako základnímu východisku humanitního poznání. Přitom nikdy neusilovala o okázalou autoritu; její odborná váha vyrůstala z přesnosti, spolehlivosti a hluboké znalosti materiálu.
Její publikační činnost zahrnovala studie o dějinách opery a divadla v osvícenské Praze, příspěvky k dějinám divadelních institucí, repertoárovým otázkám i kulturním transferům mezi českými zeměmi a evropským prostředím. Dlouhodobě spolupracovala s domácími i zahraničními badatelskými týmy a podílela se na konferencích a projektech, které napomáhaly internacionalizaci české teatrologie. Její práce přispěla k tomu, že české divadelní dějiny 18. století jsou dnes vnímány jako integrální součást evropského kulturního prostoru, nikoli jako izolovaný národní fenomén.
Podstatná část odborného působení Aleny Jakubcové byla spojena s dlouholetou prací na projektu Česká divadelní encyklopedie, jehož podobu spoluutvářela jako editorka, autorka i koncepční spolupracovnice. Pro svazek Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnost a instituce (2007) sama napsala na sedmdesát hesel a všechna další s mravenčí pílí a plnou podporou autorům redigovala. Její zásluhou získal svazek také německojazyčnou podobu, která nebyla jen prostým překladem, ale rozšířením, aktualizací a převodem hesel do mezinárodního kontextu. Ve spolupráci s Hubertem Reittererem, Bärbel Rudin, Adolfem Scherlem a Andreou Sommer-Mathis vydala Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon (Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 2013). Lexikografickou práci chápala jako jednu ze základních forem péče o kulturní paměť a věnovala jí obdivuhodnou energii, přesnost a trpělivost, s níž hesla po převedení do elektronické podoby znovu a znovu aktualizovala.
Její celoživotní zájem o divadlo raného novověku a o evropské souvislosti české divadelní kultury pak vyústil v poslední velký badatelský projekt Podvod Allamody – pražská divadelní událost roku 1660 a její evropský kontext (s Miroslavem Lukášem eds. 2024), který představuje významný příspěvek k poznání kulturních a divadelních dějin střední Evropy 17. století. Z interdisciplinární spolupráce historiček a historiků divadla, umění, architektury a raně novověké společnosti vzešla unikátní, důsledně dvojjazyčná česko-německá publikace. Tato objevná rekonstrukce kontextu dlouho ztraceného solitérního pramene a jeho první zpřístupnění ve vědecky komentovaném kritickém vydání je pro Alenu Jakubcovou a její práci v lecčem příznačná. Také zde se naplno projevila její schopnost spojovat důkladný pramenný výzkum s širokým historickým rozhledem a smyslem pro mezioborové souvislosti. Podobně se dříve věnovala divadelní činnosti Václava Mihuleho v jeho evropských působištích či jiným tématům. Historický detail zcela samozřejmě vnímala a vykládala v širší perspektivě. Podstatné místo v jejím odborném působení měl rovněž projekt Cesta k divadlu, zaměřený na uchování, výzkum a zpřístupnění historických divadelních cedulí. Ve všech těchto projektech zůstávala věrná svému pojetí teatrologie jako oboru založeného na pečlivém studiu pramenů, přesnosti interpretace a odpovědnosti vůči kulturní paměti.
Vedle vlastní vědecké práce byla Alena Jakubcová rovněž vstřícnou podporou pro mladší generaci badatelů. Její ochota konzultovat, trpělivost při vedení začínajících kolegů a umění povzbudit bez mentorování byly zárukou, s níž se zasadila o kontinuitu v oboru. Představovala inspirativní typ akademické osobnosti, která spojovala náročnost s lidskou laskavostí. V odborných diskusích byla věcná a přesná, avšak vždy otevřená dialogu.
Zůstane v paměti také jako člověk s jemným smyslem pro humor, klidným, kultivovaným projevem a nenápadnou, vzácnou schopností vytvářet prostředí založené na důvěře a spolupráci. Byla silnou, stabilní a respektovanou osobností, na niž bylo možné se spolehnout; která neustupovala, a přesto se dokázala vyhýbat konfliktům.
Alena Jakubcová zůstává trvalou součástí oboru – v publikacích, projektech i v paměti těch, kteří s ní měli možnost spolupracovat. České teatrologii bude chybět její erudice, přesnost i lidská laskavost a přímost.
Čest její památce.
Kabinet pro studium českého divadla, Divadelní ústav a Divadelní revue
Vědecký profil Aleny Jakubcové
článková bibliografie
knižní bibliografie
Hesla Aleny Jakubcové v České divadelní encyklopedii
