Zemřela Hana Hradilová

Dne 14. července 2024 odešla emeritní sólistka souboru operety Státního divadla Ostrava a Národního divadla moravskoslezského paní HANA HRADILOVÁ (ZLÁMALOVÁ).

Hana Hradilová
(4. 3. 1943 Zlín – 14. 7. 2024 Ostrava)
1969–2003 sólistka operety SDO, později NDM

Studovala zpěv na brněnské konzervatoři, odkud přešla na JAMU, kterou absolvovala v roce 1969 (obor operní zpěv). První angažmá získala v brněnské opeře a operetě ještě v době studií. Na jevišti v Ostravě stála poprvé 24. března 1969, kdy zpívala Lízu v Zemi úsměvů za tehdy nemocné operetní sólistky. Stálé angažmá získala od 1. dubna 1969 a kromě pěvecké stránky začala získávat zkušenosti i s mluveným slovem, ze kterého měla zprvu jako vystudovaná operní pěvkyně obavy. Brzy se zařadila mezi přední sólistky operetního souboru Státního divadla v Ostravě a stála tak po boku Liběny Astrové, Vlasty Tolarové, Heleny Riehsové, Karly Divákové, Ileny Flakové či Ilony Simandlové.

Výčet jejích rolí je vzhledem k dlouholetému angažmá velmi bohatý. Přestože si za více než čtyřicet let na ostravském jevišti zahrála a zazpívala snad ve všech klasických operetních dílech, její láskou byl muzikál, na němž oceňovala, že k divákovi, díky svým textovým předlohám, může promlouvat aktuálněji než klasická operetní díla. A nemusí to být nutně muzikál ze současnosti: „Mám ráda hlavně muzikály. Myslím, že je to divadlo, které má současnému diváku co říci. Každá doba má svou módu. Opereta byla na vrcholu své slávy ve třicátých letech. I ve starých českých filmech všechny naše hvězdy musely umět zpívat. Dnešním mladým divákům je bližší muzikál. Obvykle má báječnou textovou předlohu. Hudba uznávaných autorů je zárukou určité kvality. A pokud má divadlo finance, herce, když se sejde tým, který umí, pak se může objevit něco zajímavého.“

Na diváky třeba silně zapůsobila coby Mercedes v muzikálu Hrabě Monte Cristo (1982), který měl v Ostravě v režii Františka Korduly svou československou premiéru.

Její první muzikálovou rolí se stala Irena Molloyová v Hello, Dolly (1971) – Dolly tehdy ztvárnila Liběna Astrová – aby o dvacet let později (1992) tuto legendární titulní roli zpívala v alternaci s Karlou Divákovu. Velmi ráda vzpomínala na Magnolii v Lodi komediantů (1972), v níž se podle svých slov tzv. herecky chytla a dokázala plně uvolnit svůj temperament. (Za Magnolii a za roli Galji v muzikálu Vítr, který voní obdržela v roce 1973 prémii Čs. literárního fondu.) Byla ale také Sally Bowles v Kabaretu (1978), Aldonzou v Člověku z kraje La Mancha (1977), Káčou Maršálkovou v Divotvorném hrnci (1979) či Bubulínou v Zorbovi (2003).

Od roku 1988 vyučovala zpěv na ostravské konzervatoři, nejdříve pro posluchače herectví, později i jako hlavní obor.

S ostravským publikem se po účinkování ve 126 inscenacích rozloučila coby Macecha v pohádkovém muzikálu Mrazík (2011).