České divadlo Národní divadlo Brno uvede premiéru inscenace Smutek sluší Elektře v režii Michale Dočekala Národní divadlo Brno uvede premiéru inscenace Smutek sluší Elektře v režii Michale Dočekala
Činohra Národního divadla Brno uvádí legendární drama Eugena O´Neilla Smutek sluší Elektře v premiéře v pátek 24. června 2022 v Mahenově divadle.
Honosné sídlo Mannonů. Svět na konci války. Osudové rodinné konstelace. Dcera a matka netrpělivě očekávají návrat otce a syna. První s nadějí, druhá se strachem. Ani muži se nevracejí s lehkou myslí. Mezi přepychovými stěnami rodinného sídla doutná odcizení a zvláštní pachuť dlouho utajovaných vášní, která narušuje blížící se okamžik shledání. Každý z nich chce konečně vzít osud do vlastních rukou, jde jen o to, kdo bude rychlejší a čí stín bude nutné překročit a za jakou cenu.
Poprvé se v Národním divadle Brno režie zhostil renomovaný režisér Michal Dočekal – současný umělecký šéf Městských divadel pražských a dlouholetý umělecký šéf činohry Národního divadla. Scéna Dragana Stojčevského je čistá a jednoduchá, pracuje se systémem pohyblivých stěn, které fungují jako symbolika skrývání a utajování vztahů a vášní. Původní hudbu pro tuto inscenaci složilo experimentální rapové duo P/\ST (Dan Kranich a Ivo Sedláček), které v inscenaci navíc figuruje v rolích „barmanů zvuků“. P/\ST pro tuto inscenaci míchá svěží a současný hudební koktejl, který přirozeně zcizuje děj. Kostýmy, připomínající scénické objekty Evy Jiřikovské dávají vyznít intenzivním emocím a vizuálně ladí s jemností scény.
Jeden z nejvýznamnějších amerických dramatiků 20. století, nositel Nobelovy ceny za literaturu – Eugene O’Neill (1888–1953), nechal ve hře Smutek sluší Elektře znovu ožít postavy antických tragédií, aby nám až na dřeň odhalil nezkrotnost lidské touhy po lásce, která se snadno může změnit v nenávist a nepřekonatelnou touhu po pomstě. Současně je tato rodinná tragédie univerzální výpovědí o složitosti vztahů mezi rodiči a dětmi, v nichž se člověk neustále pohybuje na tenké hranici pocitů špatného svědomí, viny, nebo strachu z opakovaných chyb. Ve své nejslavnější hře O’Neill dokazuje, že antický svět je nám vzdálený jen zdánlivě, neboť způsob prožívání základních lidských emocí zůstává stále naléhavý.
