ProART připravuje Janáčkovu Sinfoniettu v brněnských Vodojemech
Nová premiéra, která se uskuteční v Brně 20. a 21. dubna, ponese titul SINFONIETTA100 a půjde o čistě taneční práci. Vzniká pro prostor Vodojemů na Žlutém kopci a jde o taneční reflexi slavné Janáčkovy kompozice. K té vytváří hudebník Patrik Kee Kedzierski čtyři nové věty, které jsou pomyslnými mosty k Janáčkovi. Janáčkovu ikonickou skladbu již dříve tanečně zpracovali Jiří Kylián, Pavel Šmok nebo Petr Zuska. Nyní si ji vybral za téma své práce i choreograf Martin Dvořák se svým tanečním teamem. Jde o pohled v intencích současného a moderního tance.
Současná hudební a taneční adaptace ikonické skladby Leoše Janáčka, která vznikla před 100 lety. „A tu jednou zřel jsem město v zázračné přeměně. Nad městem vykouzlena zář svobody, znovuzrození. A třesk vítězných trubek, noční stíny a dech zelené hory a vidění jistého rozmachu a velikosti rodil se v mé Sinfoniettě tohoto poznání z mého města Brna,“ to jsou slova skladatele Leoše Janáčka.
Martin Dvořák jako choreograf přistupuje ke skladbě jako k tanečnímu obrazu dnešní doby, ve které všichni žijeme. Katarze Janáčkovy hudby tu stojí jako záchranný maják a protipól k současné společenské situaci plné chaosu, manipulací, lží, hrubosti a bezohlednosti. Jedinou možnou cestou z marasmu rozpolcené doby je otevřít se dialogu, empatii, vlastní citlivosti a samotnému umění, které vychází z umělcovy duše. Hudebník a vokalista Patrik Kee k pěti Janáčkovým hudebním větám připojuje další čtyři jako vlastní reflexi a hudební most do současnosti, ve které se šestice tanečníků odvažuje zasáhnout emoce pouhé stovky diváků v hledišti exkluzivního prostoru Vodojemů na Žlutém kopci.
Sinfonietta vznikla v roce 1926 v atmosféře příprav na sedmý Všesokolský slet. Především jako jakési autorovo díkůvzdání za první léta života v samostatném Československu. Leoš Janáček ale nakonec partituru věnoval vojákům, oficiálně – celé československé branné moci. A ještě jedna oslava je v nich zakódována. Oslava Brna.
