Iva Janžurová oslavila 85. narozeniny 

V květnu dosáhla významného jubilea Iva Janžurová. 85. narozeniny přijímá s pokorou a slovy Co se dá dělat. V jejím případě se toho zřejmě dá stále dělat mnoho, hraje v 7 inscenacích ve 3 různých divadlech a občas to pro rozptýlení diváků, aby se nenudili, zahraje trochu jinak.  

„Iva Janžurová vstoupila do českého divadla v době uvolňování společenských a kulturních poměrů. Jako osmnáctiletá dívka z maloměsta bez větších uměleckých zkušeností a osobních vazeb. Vybavena „jen“ svým talentem.” 
(Martin J. Švejda: Iva Janžurová Od Skřivánka k Alžbětě II., Institut umění – Divadelní ústav, Praha 2017, 179. ) 

DAMU absolvovala v roce 1963.

Už v začátku své profesní dráhy Iva Janžurová zaujala nejen svým hereckým projevem, ale též vlastní autorskou tvorbou. 

„A co psaní, ptám se, vzpomínaje na to, že na rozloučenou s DISKEM sehrály před dvěma lety tehdejší absolventky dvakrát její vlastnoručně sepsaný kabaret „Holčičí improvizace“, zajímalo Pavla Kohna v článku Skřivánek (Vlasta 19, 1965, č. 14, s. 45). 

A odpověď? „Píšu hru, operetu, film, písničky, básničky. Psát hru a všechno možné a nemožné, to je taková moje soukromá hra. Někdo si plete a já si píšu…” 

V následující sezóně  (1963/1964) působila v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a v polovině roku 1964 nastoupila do Divadlo na Vinohradech (tehdejšího Divadla čs. armády). Zde setrvala 23 let a vytvořila přes 40 rolí. V roce 1987 přijala angažmá v Národním divadle v Praze, kde působí doposud. Vedle dalších více než 30 rolí v ND hostovala v Divadle Na zábradlí, v Divadle Kalich a ve Studiu Dva. Mimo to účinkovala společně se svým manželem Stanislavem Remundou ve vlastním zájezdovém divadle, kde hráli také vlastní dramatické texty. 

Uvědomíme-li si, že k tomu během let ještě natočila celou řadu filmů a televizních inscenací či seriálů, zdá se být až neuvěřitelné, s jakou energií ke své práci vždy přistupovala. I z její pozdější tvorby vyzařuje mladické nadšení a nasazení, se kterým se nebrání velice náročným úkolům. 

Mezi její stěžejní divadelní role patří Jana z Arku (Skřivánek), Erži Orbánová (Kočičí hra), Stařenka (Židle), Winnie (Šťastné dny), Sarah (Božská Sarah) nebo Alžběta (Audience u královny). 

Už v polovině 60. let vyšla reflexe Aleny Urbanové, která shrnula přístup Ivy Janžurové k herecké práci a je platná dodnes. 

“Konkrétnost je nejvýraznějším rysem v postavách Ivy Janžurové. Hraje divadlo tak jako klaun svůj výstup, jako dítě svou hru: svrchovaně, cele zaujata svým hlavním úkolem, jedná prostě, účelně a věcně, dá se říci s jakýmsi dělným a velmi aktivním vztahem k tématu, k problému, k myšlence hry. Nezdržuje se nejmenším ornamentem a už vůbec ne starostí, je-li při té hře sdostatek půvabná. Nerozsvěcuje pohledy a úsměvy mimo, aby se víc líbila, bere ‚svého člověka‘ velice vážně.” 
(Urbanová, Alena. Jedna z Dvanácti. Divadlo 16, 1965, říjen, s. 33 – 35) 

Osobnost Ivy Janžurové zachycuje celá řada knih. Odbornou monografii Martina Švejdy Iva Janžurová. Od Skřivánka k Alžbětě II. si můžete stáhnout na našem webu Česká divadelní encyklopedie. Zde najdete i encyklopedické heslo Iva Janžurová.

V našich studovnách naleznete inscenace, články a programy, ve videotéce lze prezenčně zhlédnout záznamy inscenací a dokumenty. 

Pokud hledáme výstižnou charakteristiku Ivy Janžurové, mezi nejdokonalejší – a zároveň nejzábavnější – patří ta v písni jejího hereckého kolegy Igora Orozoviče „Madamme de Janjour”.