divadlo.cz / Divadelní ústav / V květnu by se dožil 90 let autor, překladatel a dramaturg Zdeněk Hedbávný
V květnu by se dožil 90 let autor, překladatel a dramaturg Zdeněk Hedbávný
Informačně-dokumentační oddělení Divadelního ústavu (NIK) v pravidelném cyklu připomíná zajímavé osobnosti českého divadla: ZDENĚK HEDBÁVNÝ.
Zdeněk Hedbávný (c) archiv Divadla na Vinohradech
ZDENĚK HEDBÁVNÝ (8. 5. 1936 – 16. 12. 2003)
„…Dramaturg je člověk, který musí mít na divadlo nějaký názor. Spojí se s lidmi, kteří mají podobný názor, a tím se ocitne ve společnosti lidí, to znamená mezi překladateli a autory, kteří cítí podobně, a s nimi spolupracuje na textech, které se potom objeví na jevišti, kde je stejně nebo podobně cítí režiséři, herci a eventuálně výtvarníci. Tohle když se povede, když se to propojí, tak dramaturg, který vlastně jednou nohou v stojí v literatuře a druhou na jevišti mezi herci a režiséry, se ocitne v optimální situaci. A v podstatě takhle jsem vychovaný…“ (1)
Po studiu dramaturgie a divadelní vědy na DAMU (absolvoval 1959) odešel se skupinou absolventů DAMU, vedenou režisérem Janem Kačerem, do Divadla P. Bezruče v Ostravě. V letech 1965 – 1970 byl dramaturgem Národního divadla. Po nuceném odchodu z ND pracoval postupně jako dramaturg v Kladně, Ostravě, Šumperku, Chebu a Činoherním studiu Ústí nad Labem. Na několik let zakotvil také jako odborný pracovník v Divadelním ústavu. V 90. letech učil dramaturgii na DAMU. V závěru života pracoval jako dramaturg Divadla na Vinohradech (zde vytvořil obsáhlou výroční monografii divadla od r. 1907 -1997).
.„…Už základní dramaturgův impuls musí být jedinečný, musí nabídnout hru, která je něčím zvláštní a může přinést tvůrčí myšlenku. Jinak je to klišé. A na jedno klišé navazuje další, a když se to zřetězí, jdeš do divadla, díváš se na představení a všechno je zdánlivě v pořádku, ale ty vlastně nevíš, proč bys tam měl jít podruhé nebo potřetí…“ (2)
Vytvořil řadu překladů z ruštiny, dramatizací (např. Dostojevskij: Strýčkův sen, Hašek: Švejk) a úprav (Goethe: Faust, Schiller: Don Carlos). Napsal divadelně – historickou publikaci o generačním divadle Větrník.
„…Stejně jako člověk má i divadelní soubor jen omezený čas existence. Klást si otázku, zda je to spravedlivé či nikoliv, nemá smysl. Ale podobnost lidského údělu s údělem divadelního souboru mne přivedla k tomu, abych chápal historii té válečné divadelní skupiny jako příběh lidského života…“ (z knihy Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, (Panorama, 1988)
Byl spoluautorem vzpomínkové knihy Ladislava Peška Tvář bez masky (Odeon, 1977)
„…Je to už mnoho let, kdy jsem zatoužil napsat o herecké práci Ladislava Peška. Nejprve to byla jen potřeba formulovat silný zážitek třeba z jeho Archieho Rice v Osbornově „Komikovi“ nebo z Tuláka v alegorii bratří Čapků „Ze života hmyzu“, či z Tovjeho v Šolom Alejchemově „Šumaři na střeše“. Čím více jsem měl později možnost poznávat Ladislava Peška z bezprostřední blízkosti a při práci, tím více jsem chápal, že u něho mohu nalézt odpovědi na řadu otázek o práci herce v moderním divadle…“ (poznámka na závěr z knihy Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon 1977)
Jeho zásadní prací byla monografie Alfréd Radok, zpráva o jednom osudu (Národní divadlo/Divadelní ústav, 1994).
„V březnu 1965 jsem byl angažován do činohry Národního divadla, kam se také, tuším v lednu následujícího roku, po třetí vrátil Alfréd Radok. Téměř tři roky jsem pak byl dramaturgem v divadle, v němž byl Alfréd Radok režisérem. Nadto mě ještě Radok vyznamenával svým přátelstvím a dovoloval mi, abych se zúčastňoval procesu vzniku jeho inscenací: Gorkého Poslední, Garcia Lorcy Dům doni Bernardy, Saundersova Vůně květin a mnohaměsíční příprava inscenace Goethova Fausta. K její realizaci už nedošlo. V srpnu 1968, po okupaci Československa, odešel Alfréd Radok do emigrace…“ (ze vzpomínek, které vycházely v Divadelních novinách pod názvem Můj osud, moje štěstí (Divadelní noviny, 1992, č. 5 – 7)
„…Vím, že zveřejnit zprávu o tom, jak jsem přečetl Radokův rukopis, je nesmírně riskantní. A přece je nutné toto riziko podstoupit. Rukopis Radokovy knihy a jeho osudy s děsivou konkrétností ozřejmují tragédii geniálního režiséra našeho poválečného divadla i mnoha tvořivých lidí v Evropě, usilujících svobodně a pravdivě zobrazit problémy bytí člověka…“
(Zdeněk Hedbávný: Alfréd Radok, Zpráva o jednom osudu, Národní divadlo – Divadelní ústav 1994)
- Citáty 1 – 2 pocházejí z rozhovoru v knize Jiřího Žáka Hovory za oponou, Nakladatelství XYZ, Praha, 2009.
Více k divadelním inscenacím, na kterých se podílel, ve Virtuální studovně DÚ.
V budově Divadelního ústavu je možné si prohlédnout digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze.
Tituly, o kterých se zmiňujeme (a některé další) máme k dispozici v knihovně Divadelního ústavu.
Číst dále
Vyplňte dotazník spokojenosti se službami a činností Divadelního ústavu
Publikováno 18. 06. 2026
Před 30 lety uvedlo Divadlo Na zábradlí českou premiéru hry RITTER, DENE, VOSS Thomase Bernharda
Publikováno 17. 06. 2026
Kongres světové bohemistiky připomene teatrologickou práci Evy Šormové
Publikováno 17. 06. 2026
