Devadesáti let by se dožil výrazný český herec František Husák

„… Jako herec, který věří, že má co říci lidem, hledám místo, kde bych se mohl nejlépe vyjádřit, kde bych mohl s diváky i s lidmi v souboru navázat to magické pouto přátelství …“ (z rozhovoru se Z. Hedbávným, Hraničář Cheb, 30. 3. 1982)

František Husák se narodil 24. května 1936 v Praze. Maturoval na střední škole Jana Žižky v Moravské Třebové a chtěl studovat vojenskou medicínu. Ovšem zřejmě zasáhl osud. „…Náhoda má v životě člověka leckdy nečekané podoby a otočí vaše původní plány docela na hlavu. Když jsem v Praze recitoval na celostátní soutěži, přišel za mnou výborný herec a člověk, dnes už nebožtík František Vnouček, a poslal mě dělat zkoušky na DAMU, že prý mám talent, že by mě byla škoda… Přijímačky jsem udělal a na školu jsem se dostal. Byl to zázrak. Dodnes se tomu divím…“ (z rozhovoru pro Lidovou demokracii s titulkem O pomoc neprosím – říká herec František Husák, 26. 10. 1990)

„…Františkův talent byl už na škole nepřehlédnutelný, ale zároveň byl pro svoji typovou neobvyklost obtížně zařaditelný do žánrových přihrádek. Na milovníka nebyl dost pohledný, na komika nebyl dost směšný, na tragéda dost razantní, na charakterního herce dost zralý…V běžném repertoárovém divadle by možná měl František problémy s nejistotou režisérů, kam ho zařadit, co od něj chtít. František Husák měl ale veliké štěstí, že se už ve škole potkal s Janem Kačerem. Ten dobře rozeznal velikost a mnohostrannost jeho talentu…“

Jan Kačer: „Franta byl neobyčejně talentovaný herec a jeho talent mu pomáhal spoustu věcí sám vyřešit. Když dostal roli tanečníka, hned začal skvěle tancovat. Někdy to vyvolávalo u jeho kolegů, kteří neměli tak velký talent, až nevraživost…“ (Jana Havlíková: Nevyjasněná úmrtí VII., citace Jana Kačera, The World Circle Foundation, 2001).

František Husák patřil k legendární skupině absolventů, kteří v roce 1959 s režisérem Janem Kačerem odešli do Ostravy do Divadla Petra Bezruče. Husák tu hrál řadu velkých rolí, proslavil se zejména dvěma: Cyranem z Bergeracu a Krysařem. „…Koneckonců je to postava jako šitá na míru jeho naturelu. Má nezkrotnou sílu ducha, je nepateticky vzletná a plná činorodého temperamentu, je v ní něco z heroismu pohádkových princů i z dělnosti hrdinů moderních dramat. Husák v ní může plně uplatnit kulturu svého přirozeného talentu, pohybové nadání i přednosti dikce. Jeho Krysař je nesporně z rodu oněch divadelních postav, které nadlouho utkvívají v paměti diváků…“ (J. Navrátil: Úspěšný pokus o Dyka na scéně Divadla P. Bezruče, Nová svoboda, Ostrava, 20. 2. 1964)

V roce 1965 odešel opět za režisérem Kačerem do vznikajícího pražského Činoherního klubu. Tady byl okouzlující například v roli Kalimacha v inscenaci Mandragora, nebo Školního inspektora z Gogolova Revizora.

„… Jeho groteskní psychologické studie obětí krutosti života byly nedílnou součástí tvorby Činoherního klubu. V dobách uměleckého vrcholu tohoto souboru v letech 1965 až 1973 zde existovalo málo inscenací, v nichž by nehrál…“ (Z. Hedbávný: Bylo nás několik, část první, Svět a divadlo, 2004).

Počátkem 70. let natočil své nejúspěšnější filmy: Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka, a tak si ho většina filmových a televizních diváků pamatuje jako utlačovaného manžela a syna Ludánka Homolku.

Z Prahy a z divadla potom na několik let zmizel. Žil v Českém Krumlově, kde se věnoval jako metodik práci s dětmi. Poté začal hrát v Českých Budějovicích loutkové divadlo (za roli Jiříka v Kainarově Zlatovlásce získal cenu na festivalu Skupova Plzeň). Nastoupil do činohry v Jihočeském divadle. I tady si zahrál několik krásných rolí: Šaška ve Večeru tříkrálovém, Petruccia ve Zkrocení zlé ženy.

Na jednu sezonu přesídlil do Západočeskému divadla v Chebu, kde vytvořil mimo jiné postavu Šiloka v Komedii o dvou kupcích a židoj Šilokoj.

V roce 1983 se znovu vrátil do Prahy, do Divadla Na zábradlí. Jeho poslední premiérou bylo v dubnu 1990 Havlovo Largo desolato. Koncem února 1991 utrpěl nikdy neobjasněný úraz hlavy, na který o osm měsíců později 8. 11. 1991 zemřel.

Bylo mu 55 let. Stihl si zahrát v téměř stovce divadelních inscenací, asi ve 120 televizních inscenacích, filmech a seriálových epizodách (kromě Homolkových vesměs menší role), napsal několik her pro loutkové divadlo, psal a inscenoval poezii.

„…Věřím, že divadlo je stejně nepomíjivé jako třeba literatura, jenže není fixováno na potištěných stránkách. Divadlo se zapisuje do krve a věčně proudí..“ …“ (vzpomínka na rozhovor s Fr. Husákem v Chebu; Z. Hedbávný: Bylo nás několik, část druhá, Svět a divadlo, 2004).

Více k divadelním inscenacím, na kterých se podílel, ve Virtuální studovně Divadelního ústavu. 

V budově Divadelního ústavu (NIK) je možné si prohlédnout digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze.

Ve videotéce je pro studijní účely možné shlédnout videozáznamy z některých inscenací.