Inscenace Variace 66 a Otvírání studánek režiséra Alfréda Radoka oslavila včera 60 let od premiéry

27. května 1966 měla premiéru inscenace Variace 66 — jeden z výrazných programů Laterny magiky, který dále rozvíjel princip propojení filmu, hudby, tance a živé jevištní akce.

Variace 66

Pořad Variace 66 představoval pokračování a rozvinutí předchozích programů Expo 58 a Variace, z nichž převzal řadu již ověřených a divácky úspěšných čísel. Do programu byly zařazeny scénky Letiště, Inzeráty, Rytmy, Přerušené dostaveníčko, O místo na slunci, Hudební žert a Krkolomná jízda. Program dále doplnily části z prvních pořadů Laterny magiky, mimo jiné Tanečník s kruhem a film SLUK, stejně jako nově vytvořené scénky Klobouk a Tanečnice a sněhulák.

Variace 66 navazovaly na princip multimediální revue, charakteristický pro ranou tvorbu Laterny magiky. Jednotlivá čísla spojovala práce s rytmem, přesnou synchronizací filmové projekce a živé jevištní akce, důmyslné využití scénického prostoru i neustálé hledání nových možností vztahu mezi filmovým obrazem a hercem.

Úvodní scénka Letiště tvořila symbolický obraz příjezdu účinkujících a zároveň tematizovala samotný princip divadelní iluze. Filmová projekce zde vstupovala do přímého dialogu s živou akcí prostřednictvím pohyblivých chodníků, více projekčních ploch i přesně rytmizované choreografie.

Spojovací funkcí programu byly Inzeráty, vystavěné jako montáž archivních novinových inzerátů komentovaných konferenciérkou. Film zde plnil především ilustrativní roli a projekční plocha fungovala jako vizuální doprovod mluveného slova.

Scénka Rytmy (režie A. Radok, choreografie Z. Šemberová, hudba Zd. Liška) rozvíjela princip „dialogu“ mezi filmem a živým performerem, který se stal pro Laternu magiku určující. Program byl vystavěn jako sled obrazových a pohybových miniatur propojených hudebností, rytmem a vizuální dynamikou. Vedle fascinace modernitou a technikou zde byla patrná i snaha vytvořit nový scénický jazyk překračující hranice tradičního divadla.

Komediálně laděné Přerušené dostaveníčko pracovalo s principem simultánního promítání na dvě projekční plátna. Děj založený na záměně postav a přesouvání skříně mezi dvěma filmovými prostory, propojoval civilní situaci milostného trojúhelníku s dramatickým světem opery Otello. Scénka patřila k výrazným ukázkám práce Laterny magiky s filmovým prostorem, iluzí a přesnou koordinací projekce.

Krkolomná jízda využívala princip kinetické kulisy a rozvíjela vztah mezi hercem na jevišti a filmovým obrazem prostřednictvím dynamické scénky o jezdci na kolečkových bruslích projíždějícím ulicemi Prahy. Kombinace dramatického pohybu projekce a živé akce vytvářela sugestivní až fyzicky intenzivní divácký zážitek.

Scénka O místo na slunci vycházela z kresleného filmu, který byl doplněn baletní kompozicí s projekcí na rekvizity, zejména na deštníky tanečnic. Program zde navazoval na dřívější experimenty Laterny magiky s animovaným filmem a hledáním nové „laternomagické“ obrazové abecedy.

Technicky mimořádně náročným číslem byl Tanečník s kruhem, založený na propojení živého tance s filmovou projekcí prostřednictvím malého kruhového promítacího plátna. Tanečník zde vytvářel iluzi „zachycení“ tanečnice z filmového obrazu do prostoru jeviště. Scénka vyžadovala mimořádnou přesnost synchronizace pohybu a projekce a patřila k nejsofistikovanějším experimentům Laterny magiky své doby.

Otvírání studánek

Otvírání studánek patří k nejvýznamnějším a nejoriginálnějším projektům rané Laterny magiky. Inscenace Alfréda Radoka představovala jednu z nejčistších realizací jeho původní představy multimediálního divadla — nikoli jako technicky efektní revue či atrakce, ale jako velký básnický scénický tvar propojující film, hudbu, světlo, pohyb a živou hereckou akci v jednotný umělecký celek.

Dílo vzniklo na hudbu Bohuslava Martinů podle básnické předlohy Miloslava Bureše. Už samotná kantáta vyvolává silnou obrazovou a emocionální představivost; Radokova inscenace jí však dala nový scénický rozměr. Poetika krajiny Vysočiny, motiv vody, přírody a lidského života byly převedeny do sugestivního propojení filmového obrazu a jevištní akce.

Choreografkou scénické části byla Zora Šemberová. Filmovou složku natočil Alfréd Radok spolu s kameramanem Jaroslavem Kučerou. Na realizaci tzv. Zájezdového programu, jehož byly Otvírání studánek součástí, se podílel také tehdy začínající scenárista Miloš Forman a hudební režisér Oldřich F. Korte, dlouhodobě spolupracující s Laternou magikou.

Laterna magika zde nepracovala s filmem jako s pouhým efektem, ale jako s plnohodnotnou součástí dramatické výpovědi. Projekce krajiny, vody, světla a pohybu se prolínaly s živou jevištní akcí do lyrického scénického obrazu, který ponechával prostor divákově imaginaci a soustředil se především na sílu básnického slova a hudby.

Inscenace byla vystavěna na principu obřadu a rituálu — motivu, který Alfréd Radok ve své tvorbě rozvíjel opakovaně. Samotný akt otevírání a čištění studánek zde získává význam hluboké metafory vnitřní očisty člověka a návratu ke kořenům. Téma není vázáno ke konkrétní době, přesto zůstává pevně spojeno s krajinou Vysočiny a její lidovou tradicí.

Poéma o věčném koloběhu času, přírody a lidského života získala prostřednictvím propojení filmové složky s živým recitátorem novou působivost a hloubku. Film zahrnoval motivy prosté lidové víry, narození, svatby, smrti i kontinuity rodu.

Otvírání studánek představovalo nejen vrchol dosavadní tvorby Laterny magiky po stránce formální i myšlenkové, ale zároveň naznačilo směr, kterým se mohla dále ubírat, jako moderní básnické divadlo světové úrovně. Právě proto je tato inscenace dodnes vnímána nejen jako mimořádné dílo českého divadla 60. let, ale také jako symbol nenaplněné umělecké vize Alfréda Radoka.

Více k divadelní inscenaci ve Virtuální studovně Divadelního ústavu.

V badatelně Informačně-dokumentačního oddělení DÚ je možné si prohlédnout digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze.

Ve videotéce je pro studijní účely možné shlédnout videozáznam dokumentu o přípravě inscenace Otvírání studánek a další materály o Alfrédu Radokovi.

Bibliografie: (publikace, které naleznete v knihovně Divadelního ústavu)

• Filmový ústav a Svoboda, Bohumil, ed. Laterna magika sborník statí. Praha: Filmový ústav, 1968. 166 s.: fot.
• Hedbávný, Zdeněk. Alfréd Radok: zpráva o jednom osudu. 1. vydání. Praha: Národní divadlo v Praze, 1994. 401 stran, 66 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 80-7008-043-4.
• Petružela, Honza. Alfréd Radok 100. Vyd. 1. Praha: Institut umění – Divadelní ústav v Praze, 2014. [96] s. ISBN 978-80-7008-335-2.
• Kocourková, Lucie. Laterna magika: zlatá éra očima pamětníků. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2018. 263 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. Universum. ISBN 978-80-242-6066-2.

Heslo Laterna magika v České divadelní encyklopedii.