Poslední premiérou Činohry Národního divadla v této sezoně je Večer tříkrálový

Shakespearova slavná komedie o šílenství lásky

V tajemné Ilýrii se dějí věci! Vévoda Orsino miluje hudbu a trápí se nešťastnou láskou ke krásné hraběnce Olivii. Ta ale vyhlašuje smutek kvůli smrti svého bratra a odmítá se po sedm let zamilovat. Její dvůr zatím ovládá veselá kumpanie – opilec Tobiáš, mazaná komorná Marie, neodolatelně směšný nápadník Chabrus a nafoukaný puritán Malvolio, to vše pod dohledem moudrého profesionálního blázna Šaška. Rozbouřené moře ale jednoho dne vyplaví na břeh krásnou trosečnici Violu, která zde začne svůj nový život v převleku za chlapce Cesaria… Věci se tak dají do pohybu nečekaným směrem a brzy se roztočí kolotoč bláznivé hry s identitami a záměnami, ve které se ukazuje, že lásce se meze nekladou za žádných okolností, i když je velmi jednoduché beznadějně se zamilovat do zcela nesprávného člověka.

Ilýrie je ostrovem touhy chronicky milujících i na srdci trpících, láska je pošetilá a silná zároveň a milostné zmatky jsou zde ještě posíleny důmyslnou hrou na schovávanou. Vyvstává tak před námi spousta otázek, na které existuje jediná správná odpověď, a tou je podtitul hry samotné: „Cokoli chcete.“

Shakespearova divoká a zároveň melancholická komedie otevírá prostor pro vesele karnevalovou a zároveň krutou hru zdání a skutečnosti, klamu a pravdy, posedlosti a lásky a ukazuje nám, že světlo vždy zvítězí, vlastní temnotě navzdory.

Premiéry 28. a 29. května 2026 ve Stavovském divadle

Dramaturgyně Jana Slouková o inscenaci

Večer tříkrálový je nádherná komedie plná milostného třeštění, šílení, toužení, vzývání a také nečekaných záměn a překvapení. V přímořské Ilýrii každý miluje, vzdychá, zpívá nebo se veselí a vládne tu karnevalová nespoutaná nálada, stejně jako módní melancholie a všudypřítomná hudba. Dvojčata Viola a Sebastian, trosečníci, vyvržení do této prazvláštní krajiny, hledají sami sebe a nechtěně se před našima očima zamotávají do milostných pletek místních obyvatel a jejich vladařů.

Shakespearova komedie, která se do Stavovského divadla vrací po pětadvaceti letech od posledního nastudování, nabízí nádherné herecké příležitosti a vděčné a nesmírně zábavné situace. Můžeme se díky ní smát sami sobě, našemu věčnému milostnému blouznění i krásnému zaslepení láskou. Jsem ráda, že se do Stavovského divadla touto prací vrací režisér Jan Nebeský, jehož barvitý, nespoutaný a nesmírně originální rukopis si s divokou podstatou Shakespearovy látky skvěle rozumí. Výrazná je také hudební složka inscenace, jejímž autorem je Nebeského dlouholetý spolupracovník Aleš Březina, a na jevišti se můžeme těšit na nečekanou kombinaci nástrojů – smyčcový kvartet a pozoun.

David Prachař o inscenaci

Komedie Večer tříkrálový má pověst lehkonohé zábavy, co vás na ní ale dráždí? A čím si myslíte, že by mohla sednout dnešnímu publiku?

Večer tříkrálový je taková „volná jízda“, Shakespeare tuto hru napsal na zakázku a dovolil si popustit svoji imaginaci zcela volným směrem. Jako by se chtěl vyvázat z divadelních principů a vědomě se pustil na tenký led hodně uvolněné komedie, kde nechal i velký prostor pro komediální improvizaci. Cítím z této hry nespoutanou radost, kdy se divadlo může stát místem lásky, smíchu i jisté nostalgie, kdy si divák může uvědomit jistou absurditu naší lidské existence.

V pojetí Jana Nebeského se bude patrně jednat o smršť výtvarných a režijních nápadů a hudby. Je v inscenaci nějaký moment, na který se obzvlášť těšíte?

Scénografie i kostýmy jsou inspirací pro herce, každá postava je kostýmem definována, ale zároveň vzniká příjemné napětí v tom, jak se hercům podaří splynout v jednu celistvou hmotu, kde je dovoleno vše, ale zároveň je vše korigováno vkusem a svobodou.

S Janem Nebeským už jste na několika Shakespearových textech pracoval, jaká to byla setkání? A je to současné v něčem podobné, navazující?

S Honzou jsem spolupracoval na Hamletovi a Králi Learovi, práce s ním je vždy okouzlující a herci mají možnost promlouvat svým hlasem, jde vždycky o to pochopit sebe a skrze sebe splynout s textem. Vždycky musí jít o dobrodružství o radost a lehkost, protože jedině svobodný herec může komunikovat s panem Shakespearem. Asi proto některé Shakespearovy hry přežily čtyři sta let a stále inspirují divadlo po celém světě.

Hudební skladatel Aleš Březina o scénické hudbě

Psát hudbu k inscenaci Shakespearova Večera tříkrálového je pro skladatele vždy radost – jde o hru doslova prostoupenou hudbou, která nabízí krásné a inspirativní texty. O to víc v situaci, kdy má režisér tak silný vztah k hudbě a cit pro ni, jaký má Jan Nebeský. Stejně podstatná je i možnost spolupracovat s mimořádně muzikálními a nezabržděnými herečkami a herci. A v neposlední řadě je zde samotné místo uvedení – Stavovské divadlo, jedno z nejkrásnějších a historicky nejvýznamnějších divadel v Evropě.

Na počátku práce jsme si s panem režisérem stanovili základní princip hudební koncepce: hudba má být pestrá, stylově rozrůzněná a má podporovat nevázaný humor hry i konkrétní inscenace. Pokud jde o nástrojové obsazení, navrhl jsem smyčcové kvarteto, zatímco Jan Nebeský přišel s trombónem. Vznikla tak poměrně neobvyklá kombinace zvukově i akusticky kontrastních nástrojů, která otevírá široké možnosti barevnosti i zvukových efektů.

Postupně vznikly dvě desítky písní a krátkých instrumentálních čísel, která nyní intenzivně zkoušíme. Dosavadní průběh zkoušení je mimořádně tvořivý a radostný; jde o jednu z nejkrásnějších etap, kdy se ze společné práce všech zúčastněných rodí ty nejživější a nejpřesvědčivější momenty.

Věřím, že se nám podařilo najít ideální soulad mezi hudbou, textem a hereckou akcí a že inscenace bude diváky skutečně bavit.

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla o inscenaci

S napětím i radostí očekávám novou inscenaci Večera tříkrálového. Fantazie Jana Nebeského i jeho obvyklá odvaha nacházet nové významy a silné emoce i v tradičních předlohách v kombinaci se skvělým hereckým souborem je už teď zárukou překvapení a kouzla.