Konec jara na Zábradlí. Dokumentární inscenace o hranicích moci a iluzi porozumění

Inscenace neusiluje o historickou rekonstrukci, ale o hledání paralel mezi tehdejší situací a dnešní zkušeností společnosti i jednotlivce.

Několik dnů před okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy se v pohraničním městě Čierna nad Tisou odehrávala jednání, která měla rozhodnout o dalším směřování celé země. Delegace vedené Alexandrem Dubčekem a Leonidem Brežněvem se setkávaly v kulturním domě i ve vagonech odstavených vlaků. Atmosféru čtyřdenního vyjednávání provázely mocenské tlaky, manipulace, nejistota i snaha získat čas.

Inscenace Konec jara volně vychází z předsrpnových událostí, stenografických záznamů schůzí ÚV KSČ i jednání obou delegací, z dobových dokumentů a osobních svědectví. Tvůrci historický materiál nepředkládají jako uzavřený obraz minulosti, ale skrze něj kladou současné otázky: Jak jednáme pod tlakem? Co jsme ochotni obětovat, když čelíme silnějšímu partnerovi? A kde dnes leží hranice mezi loajalitou, kompromisem a přizpůsobením?

„Na událostech v Čierné nás zajímalo především to, že nešlo o střet nepřátel, ale o jednání spojenců, kteří sami sebe označovali za bratry,“ říká spoluautor a režisér Petr Erbes. „Právě v takových vztazích se často nejvýrazněji ukazuje mocenská nerovnováha, manipulace a neschopnost pojmenovat vlastní hranice, a to obzvlášť v rámci skupiny, která není jednotná a čelí obrovskému tlaku.“

Autorsko-režijní duo Petr Erbes a Boris Jedinák dlouhodobě pracuje na pomezí dokumentárního a autorského divadla. Ve své tvorbě vycházejí z dobových materiálů, které netvoří pevnou strukturu inscenace, ale otevřený archiv, z něhož se prostřednictvím improvizace rodí nové významy. Herci jsou spoluautory situací, v nichž se jazyk minulosti střetává se současnou zkušeností a historické dokumenty se stávají živým materiálem, skrze který lze nahlížet přítomnost.

„Když jsme četli přepisy jednání, překvapilo nás, jak současně mnohé situace působí,“ doplňuje Boris Jedinák. „Manipulace, tlak silnějšího partnera, rozpor mezi veřejnými sliby a skutečnými kroky – to všechno jsou mechanismy, se kterými se setkáváme i dnes.“

Konec jara tematizuje nejen geopolitickou hranici mezi Východem a Západem, ale i hranice osobní: mezi vírou a iluzí, odpovědností a pohodlím, svobodou a podřízením. Inscenace se vrací k okamžiku, kdy se rozhodovalo o budoucnosti celé společnosti, a zároveň klade otázku, zda podobné mechanismy nepůsobí i v současnosti.

Scénografie Dragana Stojčevského vzniká v úzkém dialogu s dokumentárním charakterem projektu, ale nesnaží se o vnějškové zachycení dobovosti nebo nápodobu estetiky 60. let. Naopak hravým způsobem vrhá historické postavy do více metaforického prostoru připomínající skladiště odložených bust či portrétů. Místnost přitom prochází celkovou přestavbou, rekonstrukcí. Nahlížíme do jejích útrob a můžeme si domýšlet, jakou podobu by mohla získat po svém dokončení, a zda k němu vůbec dojde.

Hudba Tomáše Vtípila skrz multižánrový přístup a principy noisové hudby vnáší do inscenace prvek znejištění a akcentuje temnou psychologickou rovinu vypjatých politických jednání uprostřed mezinárodní krize.

Součástí inscenace jsou autentické citace z jednání v Čierné nad Tisou i improvizované situace vznikající během zkoušení.

Premiéra inscenace Konec jara se uskuteční 11. června 2026 v Divadle Na zábradlí. Na reprízu 16. června zbývají v tuto chvíli poslední lístky a v prodeji je též termín 14. září. Vstupenky lze zakoupit na webových stránkách Divadla Na zábradlí a na serveru GoOut.cz.