divadlo.cz / Divadelní ústav / Před deseti lety zemřel maskér a vlásenkář Rudolf Kurel
Před deseti lety zemřel maskér a vlásenkář Rudolf Kurel
Informačně – dokumentační oddělení Divadelního ústavu (NIK) v pravidelném cyklu připomíná výrazné osobnosti českého divadla.
Nákres z knihy Maska: rozmístění vrásek
30. července uplyne 10 let od smrti významného českého maskéra RUDOLFA KURELA (22. 8. 1928 Benešov – 30. 7. 2016 Praha).
Přál si stát se konstruktérem letadel, a proto se hlásil do Baťovy školy práce ve Zlíně. V roce 1942 ho ale otec přesvědčil, aby začal pracovat jako maskér v divadle (protože i jeho švagr se živil jako maskér a vlásenkář a mohl ho zaměstnat ve své firmě). Ve 14 letech nastoupil tedy na obor maskér – vlásenkář. Školu absolvoval v roce 1946.
Profesionální dráhu začal v roce 1945 v Realistickém divadle. kde líčil oficiálně poprvé herce Jiřího Dohnala a Bohuše Záhorského pro inscenace I chytrák se spálí a Služebník svého pána. V Realistickém divadle zůstal 10 let a poté působil 17 let v „Déčku“ režiséra E. F. Buriana.
„…Kterou z postav jsem dělal zvlášť rád, to se říct nedá. Vždycky mě lákala a dráždila nějaká neobvyklá komplikovaná práce. Když si režisér s výtvarníkem vymysleli něco na ozvláštnění představení…“ (Sedmička pionýrů, 1983)
Spolupracoval také s mnoha dalšími pražskými a mimopražskými scénami a byl též u prvních televizních inscenací.
Z divadla E. F. Buriana odešel roku 1968 nuceně na volnou nohu – po vpádu sovětských vojsk totiž v divadle na protest rozpustil stranickou organizaci. To mu kromě odchodu z divadla vyneslo i zákaz práce v kultuře. Následně získal místo u Divadelní služby (půjčovny vlásenkářských rekvizit), kde dělal šéfa výroby.
Od roku 1979 pracoval v Národním divadle. V polovině 80. let nahradil Františka Hradila na pozici vedoucího maskéra a tuto funkci vykonával až do roku 1993.
Zároveň své bohaté zkušenosti předával na různých odborných školách, na AMU v Praze a na konzervatořích. Často pracoval také s ochotníky.
„Může maskér líčit někoho rád a někoho nerad?
– Jednoznačně se na tuhle otázku odpovědět nedá. Všechno vyplývá z osobních vztahů mezi maskérem a hercem. Nejraději jsem měl a mám ty herce, kteří vědí, co chtějí. Svoji postavu si už, jak se říká, našli, i s tím, jak má vypadat ve tváři. Na mně pak je, abych jejich představu realizoval. Herec by měl vědět, jak chce vypadat. Maska je součástí jeho postavy, kterou musí „vymyslet“ se vším všudy. Nejhorší je, když je herci jedno, jak vypadá. Pak je maskér zbytečný a práce ho nebaví…“ (Sedmička pionýrů, 1983)
Byl též autorem několika publikací o technice masky a maskérském umění.
„…Člověk musí pořád zkoušet. To nemůžete jít do drogerie, něco koupit a pak to matlat. Já jsem vlastně i vynálezce lučebník. Třeba taková mrtvolná barva, ta se ve vzornících nikde nevyskytuje. Já už nevím, do čeho to bylo, režisér chtěl takový mrtvolně bledý zsinalý tváře, jako když vytáhnou mrtvoly z formalínu. Já míchal bílou, fialovou, tělovku a nakonec to vyšlo. Mrtvoly umím…“ (Pavel Čírtek: Maskér, Magazín Právo, 26. 2. 2000)
První z příruček, které napsal, se jmenovala Maska a byla vydána v jeho 24 letech!
Kdo prošel jeho odbornou péčí, zároveň od něj získal i určité základy líčení, které později mohl použít ve svém profesním životě. Řada z herců na něj dodnes s láskou vzpomíná.
Rudolf Kurel byl profesionál, džentlmen vzhledem i chováním. Stejně se choval k ochotnickým hercům, k studentům uměleckých škol i k těm nejslavnějším hvězdám.
A byl také výborný vypravěč. Svět maskéren a hereckých šaten uměl popisovat s laskavou vtipností.
„…Třeba Lenin v Kremelským orloji. Já musel udělat Lenina z Franty Němce, kterej má velikej nos. Režíroval to nějakej Rus, nechtěl líčení, ale zase aby každej poznal, že je to Lenin. Udělal jsem to skoro bez líčidel, jen tu pleš jsem přizpůsobil pleti. A bylo to perfektní. Já bych dokázal udělat Lenina i z hipíka, jen bych mu ustřih vlasy, aby to nedělalo boule pod pleší. Já dělal už na Smíchově Gottwalda, Zápotockýho, málem celou Kominternu. Tak se kladný figury dělaly jako kladný a padouši jako padouši. To bylo Realistický divadlo, kdo byl zlej, musel bejt zlej…“ (Pavel Čírtek: Maskér, Magazín Právo, 26. 2. 2000)
Publikace, které najdete v Knihovně Divadelního ústavu:
