Uplynulo 35 let od prvního uvedení loutkové inscenace Don Giovanni v divadélku Říše loutek v Praze

Jan Dvořák, producent: „Bylo to v roce 1991, kdy se konal mozartovský rok. Tehdy jsme si uvědomili, že v Praze je pouze Stavovské divadlo, které hraje Mozarta, že Prahou chodí desítky či stovky zájemců, kteří chtějí shlédnout jeho představení a nejsou ve své touze uspokojeni. Proto jsme dali dohromady ideu loutkového Dona Giovanniho, získali jsme herce, ale nikdo nám moc nedůvěřoval. Sehnali jsme sálek zaprášeného divadla Říše loutek v budově Městské knihovny, kde se vždy o víkendech hrálo amatérské loutkové divadlo, a pustili jsme se do dobrodružství…“ (rozhovor s Janem Dvořákem v článku J. Štěpánka: Loutkový Don Giovanni měl již sedmistou reprízu, Denní Telegraf 14. 6. 1994)

Karel Brožek, režisér: „…Vzal jsem to z naprosto sebevražedných důvodů, neproveditelné věci mám totiž rád. Čtrnáct dní jsem měl na přípravu a deset dní na zkoušení. denní norma byla jedenáct minut muziky na zkoušku. Přitom jsem myslel, že inscenace poběží tak tři týdny – takový boom nikdo z nás neočekával…“ (Z. A. Tichý: Mám rád sebevražedné pokusy, říká režisér Brožek, MF Dnes, 15. 9. 1995)

Veronika Kleplová, představitelka Elvíry: „…Termín byl šibeniční, měli jsme celkem 12 – ano 12 – zkoušek! (…) Karel Brožek nahodil jednotlivé scény a my si ty figury museli vytvářet sami. Všude jsme chodili s walkmanem a poslouchali své party. A světe div se, povedlo se – 1. 6. byla neoficiální premiéra, už před lidmi. Ono totiž vedení nevěřilo, že to zvládneme, takže slavnostní premiéra byla až 7. 6.  Pak jsme hráli celé léto – jeden velký mejdan pro nás, kteří jsme byli zvyklí hrát jen pro děti. Vypadalo to, že létem skončíme, jenže pak byly Velikonoce, Vánoce, další léto a už to jelo.“

„Elvíru jsem hrála, protože Karel Brožek řekl, že tuhle semetriku můžu hrát jedině já. Je fakt, že byla hodně temperamentní, a to jsem si užívala. Upřímně – všichni jsme tu muziku milovali, i když se nám třeba nechtělo hrát, Mozart nás pokaždé nakopl. Dalo mi to lásku k jeho hudbě, radost z hraní s marionetami, radost ze setkávání s kolegy – pomalu jsme se rozrostli na 5 alternací na každou postavu. Taky radost ze zájezdů, radost z úspěchů.“ (z rozhovoru A. Hrádkové s V. Kleplovou)

Veronika Kleplová odehrála Elvíru v 1923 představeních. Celkem se uskutečnilo 6575 repríz. Poslední představení bylo 3. 3. 2020 (inscenace skončila kvůli covidu).

V průběhu necelých 30 let uvádění se v obsazení vystřídalo kolem 40 loutkoherců. Dodnes se jednou či dvakrát za rok scházejí a vzpomínají.

„…Úspěch Brožkovy inscenace lze označit za senzační. Vstupuje-li neokázalá lidová podívaná, spojující dva kulturní fenomény v jeden celek (tedy loutkové divadlo s pražským premiérovým porozuměním pro věhlasnou Mozartovu operu) do třetí tisícovky, je zapotřebí připomenout také fyzicky náročnou řeholi loutkoherců, která zde nenápadně slaví triumf…“ (J. Kerbr: Komtur ztrestá prostopášníka již po dvoutisící, Loutkář, 1/2000)

Více o inscenaci ve virtuální badatelně Divadelního ústavu (NIK) Virtuální studovna Divadelního ústavu – O projektu

V badatelně informačně-dokumentačního oddělení DÚ je možné si prohlédnout digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze.

Černobílé fotografie z inscenace (c) Josef Ptáček, autor barevných fotografií není známý (archiv Divadelního ústavu)