Cena Marka Ravenhilla bude udělena již po patnácté

Slavnostní vyhlášení vítěze se uskuteční  30. května 2026 v 18:00 v plenéru Divadla VILA Štvanice v rámci minifestivalu, který Divadlo LETÍ pořádá při příležitosti oslav 20LETÍ. Cena bude mít již tradičně podobu kožichu, jenž pro letošního výherce navrhne česká scénografka a kostýmní výtvarnice Jana Špalová, která s Divadlem LETÍ spolupracuje od samého začátku.

Poslední laureátkou Ceny Marka Ravenhilla (za rok 2024) se stala režisérka Kasha Jandáčková za inscenaci Divadla LETÍ LÁSKA/Argumentační cvičení, kterou uvádí Divadlo VILA Štvanice. Mezi další oceněné z minulých ročníků patří režiséři a režisérky Dušan D. Pařízek, Daniela Špinar, Jiří Havelka, Ivan Krejčí, Martina Schlegelová, Martina Kinská, Mikoláš Tyc, David Šiktanc, Martin Františák, Jakub Vašíček, Petr Hašek a Adam Svozil.

Slavnostní předávání se uskuteční v rámci oslav 20. výročí Divadla LETÍ. Na diváky čeká pestrý kulturní program, který bude primárně zdarma. Kromě scénického čtení spojeného s jídlem a diskusí, se diváci mohou těšit na zábavný kvíz, poslech rozhlasových her, táborák, tombolu nebo DJ set Lucie Čižinské alias DJ Samba Cha-Cha.

Inscenace nominované na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2025:

Divadlo Husa na provázku
Normální detektivní komedie // Tereza Volánková
režie: Tereza Volánková
Po roce uvádění a proměně politických garnitur je titul Divadla Husa na provázku snad ještě aktuálnější. Normální detektivní komedie se vyslovuje k lidskoprávním tématům s jasným názorem, ale zároveň svěžím nadhledem, který dokáže udržet diváckou pozornost po celé dvě hodiny hracího času. Text i inscenaci Terezy Volánkové rámuje parodické ladění střílející si z kriminálkových klišé; vyšetřování i hereckým výkonům vévodí Jan Kolařík a Vladimír Hauser – první coby český Johnny English (jenom ještě hloupější a homofobní k tomu), druhý zase jako rádoby hlava rodiny, která si ovšem bez ženy ani nezatopí v bytě. Humor a tematická závažnost si v brněnské inscenaci nepřekážejí, naopak se vzájemně podporují. Abnormálně zdařilý počin o iluzi jménem tradiční rodina. (Vojtěch Voska)

Kam jdeš?
Bečva (true crime) // Petr Michálek
režie: Petr Michálek
Groteskní politický kabaret Bečva (true crime) vznikl podle dokumentárního textu postaveného na precizní rešerši, v němž se Petr Michálek zaměřil na vyšetřování tragédie na řece Bečvě z roku 2020. Cituje prohlášení politiků, mediální výstupy i soudní spis a na jevišti vytváří absurdní tiskovou konferenci. Skvělá trojice hereček (Veronika Lapková, Hana Briešťanská a Kateřina Liďáková) nikoho neparoduje, ale s odstupem a suverénní lehkostí střihově přechází mezi postavami od imaginárního detektiva Dalea Coopera po Andreje Babiše. Prázdná scéna a místy záměrně „ochotnické“ řešení situací poukazují na provizornost celého vyšetřování, stejně jako písně s pichlavými texty Jana Duchka. Kabaretní forma je zvolená přesně tak, aby vystihla absurditu situace, minimalisticky a v duchu té nejčistší (a u nás nepříliš běžné) politické satiry. (Natálie Bulvasová)

Divadlo D21
Kuchařka pro disidenty // Barbara Herz
režie: Barbara Herz
V divadelním textu pro inscenaciKuchařka pro disidenty režisérka Barbara Herz, inspirována publikací Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent (Academia, 2017), propojila svědectví příslušnic českého disentu o době pozdní normalizace s postřehy jejich dcer (a jednoho syna), které poukazují na to, že bez houževnatých mateřských figur by se disidentská komunita snadno zhroutila. Inscenace je tak nejen silnou dokumentární výpovědí o jedné historické epoše, ale také nadčasovou oslavou ženské síly a odolnosti. Toto vyznění podtrhují kromě symbolických prvků výpravy Petry Vlachynské zejména herecké výkony Ivany Huspekové, Stely Chmelové, Hany Mathauserové a Anny Trojanové. Čtveřice se bravurně pohybuje mezi vciťováním a brechtovským zcizením, jak si to režijní metoda Barbary Herz, kombinující dokumentární jímavost s divadelní hravostí, zrovna žádá. (Petra Janák Zachatá)

Divadlo Šumperk
Vabank // Michael Sodomka
režie: Michal Sopuch
Komorní inscenace Vabank, balancující na hranici pohádky, dramatu, absurdní komedie i muzikálu, je inspirovaná životním příběhem alpského lyžaře Ondřeje Banka. Autor Michael Sodomka provedl pečlivou rešerši řady materiálů a nevynechal žádné zásadní události týkající se jak hrdinova sportovního života, tak jeho aktivit po ukončení kariéry. Vše s lehkou nadsázkou i s náznakem mystifikace cimrmanovského ražení propojil v dramaticky poutavý děj. Jeho sofistikovaný slovní humor pak na jevišti hravě rozžil režisér Michal Sopuch, jehožinscenace je cenná zejména ve své upřímné snaze přivést na jeviště hrdinu, který je odvážný a odhodlaný, ale zároveň dokáže přiznat své slabosti. A právě tato lidskost dodává titulu hloubku i autenticitu a činí z něj zážitek s výrazným přesahem. (Pavla Bergmannová)

Divadlo v Dlouhé
Kartonový taťka // István Tasnádi
režie: Michal Vajdička
Kartonový taťka maďarského dramatika a režiséra Istvána Tasnádiho se vzpírá jednoznačnému pojmenování. Rodinné setkání, kde se všichni usilovně snaží předstírat, že přítomnost kartonového panáka, který nahradil nedávno zemřelého strýce, je naprosto normální, je na první pohled groteskně bizarní. Tahle očividná absurdita ovšem umožňuje pobavit se nejen na účet evidentně šílené rodinky, ale nás všech, kdo jsme někdy před svými blízkými předstírali, že jsme zcela v pořádku, i když jsme se pouze pod maskou z tvrdého papíru snažili ukrývat strach, bolest a nejistotu. Režiséru Michalu Vajdičkovi se v inscenaci Divadla v Dlouhé podařilo skvěle vybalancovat grotesknost krutě zábavné černé komedie, i citlivost bolavé rodinné tragédie, přičemž toto neustálé balancování stojí především vynikajících hereckých výkonech všech účinkujících. (Sylvie Vůjtková)

Divadlo DISK
Ropa // Ella Hickson
režie: Eliáš Gaydečka
Hra britské dramatičky Elly Hickson je eposem, který na pozadí historie ropného průmyslu rozehrává jedno z nejzajímavějších divadelních ztvárnění vztahu matky a dcery. V absolventské inscenaci Eliáše Gaydečky a jeho týmu tento motiv výborně funguje navzdory — nebo možná právě díky — jednogeneračnímu obsazení. Radikální inscenace monumentálního textu, který výborně přeložila dramaturgyně Klára Metge, zdaleka přesahuje rámec školní produkce, a je tím nejlepším, co na poli inscenování současné dramatiky v roce 2025 vzniklo. (Marie Špalová)

Národní divadlo Brno
Vlastenci // Peter Morgan
režie: Jakub Šmíd
Inscenace hry Petera Morgana Vlastenci v režii Jakuba Šmída posouvá dobře napsanou konverzační hru z nedávné minulosti Ruska do podoby apelativního inscenace, které skrze zcela současný divadelní jazyk, použití live cinema i koncentrované herecké výkony silně oslovuje publikum. (David Drozd)

Dejvické divadlo
Facka // Jiří Havelka
režie: Jiří Havelka

Na základě skutečného příběhu vytvořil Jiří Havelka se svým týmem inscenaci, která se od pozvolného rozjezdu postupně propracuje až k silnému emotivnímu apelu na odpouštění, přijímání a humanismus v mnoha podobách a rovinách. Facce nechybí v textové ani inscenační rovině rafinovanost, v českém kontextu (ale i v rámci repertoáru Dejvického divadla) je však mimořádná především sázka na jistý neokázalý patos. Snad kvůli němu se jí nedostalo zcela jednoznačného přijetí, přesto však jde o formálně chytrou inscenaci, která má rozdělené společnosti, jež má sklony se z různých důvodů a na různých pozicích slepě zabejčit, hodně co říct. (Michal Zahálka)

Centrum současné dramatiky

Od ledna 2010 Divadlo LETÍ realizuje pod záštitou Václava Havla projekt s názvem Centrum současné dramatiky. Cílem projektu je podpora vzniku nové dramatiky, podpora nových inscenací současné dramatiky, cirkulace textů, autorů, tvůrců a inscenací v rámci EU, teoretická reflexe současné dramatiky a propagace současné dramatiky mezi veřejností. Divadlo LETÍ se v rámci projektu mj. zapojilo do mezinárodní sítě divadel, věnujících se současné dramatice, Fabulamundi.

Projekt Cena Marka Ravenhilla je realizován za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury.

Rada Ceny Marka Ravenhilla v roce 2025 zasedala ve složení:

Natálie Bulvasová, divadelní kritička
Pavla Bergmannová, divadelní dramaturgyně, teoretička a kritička
Sylvie Vůjtková, koordinátorka pro kulturu města Ostravy a dramaturgyně festivalu Dream Factory Ostrava
Petra Janák Zachatá, divadelní kritička
Michal Zahálka, dramaturg a překladatel
Marie Špalová, dramaturgyně a umělecká šéfka Divadla LETÍ
David Drozd, teatrolog
Vojtěch Voska, divadelní publicista a kritik