divadlo.cz / Divadelní ústav / Červnové novinky knihovny Divadelního ústavu
Červnové novinky knihovny Divadelního ústavu
V nedávné době jsme do fondu přijali několik monografií věnovaných méně známým uměleckým osobnostem. Tentokrát vám představíme knihy o skladatelce Slávě Vorlové, textaři Petru Radovi a textařce Jiřině Fikejzové. Všechny tři publikace představují výrazné tvůrčí osobnosti, jejichž životní osudy byly neméně zajímavé než jejich dílo.
Obsáhlá monografie muzikoložky Anny Šerých nazvaná prostě Sláva Vorlová je po všech stránkách mimořádně zdařilou publikací. Sláva Vorlová (1894–1973), vlastním jménem Miroslava Johnová, se narodila v Náchodě do hudebně založené rodiny. Její cesta k hudbě měla původně vést přes pěveckou kariéru, tu však musela kvůli onemocnění hlasivek opustit.
Se vznikem samostatného Československa začala i nová etapa jejího života. Na počátku roku 1919 se provdala za Rudolfa Vorla a manželé se vrhli do podnikání. Jejich modistický salon v Jungmannově ulici prosperoval natolik, že si mohli postavit vilu na Barrandově. Ta se postupně proměnila ve vyhlášené centrum společenského a uměleckého života, kde se scházeli hudebníci, výtvarníci i literáti.
K vlastní umělecké tvorbě se Vorlová vrátila až ve svých devětatřiceti letech, kdy roku 1933 zkomponovala Smyčcový kvartet Beskydy. Právě tehdy začala její pozoruhodná skladatelská kariéra. Druhá světová válka však do jejího života zasáhla tragicky. Dne 8. května 1945 byl před jejíma očima nacisty popraven manžel Rudolf Vorel. Tato událost ji hluboce poznamenala a promítla se i do její tvorby. Později našla životní i tvůrčí oporu v lékaři, básníkovi a libretistovi Vladimíru Hlochovi, na jehož libreta komponovala své opery. Jejich spolupráce přerostla v celoživotní partnerství.
Vedle poutavého životního příběhu je fascinující sledovat také skladatelčin umělecký vývoj. Anna Šerých jej dokáže vyložit erudovaně, ale zároveň čtivě a srozumitelně i čtenářům bez hlubších muzikologických znalostí. Kniha je navíc bohatě vybavena dobovými fotografiemi, faksimiliemi korespondence i kresbami spřátelených umělců.
První část publikace čtenáře vtahuje do atmosféry secese, elegance první republiky a světa, který dnes působí téměř nostalgicky. Na fotografiích pak můžeme sledovat proměnu samotné Slávy Vorlové – od půvabné mladé ženy až po energickou dámu vysokého věku. Závěrečné portréty skladatelky tak působí jako silné memento času, zvláště v kontrastu s okouzlující podobiznou na obálce knihy.
Monografie Anny Šerých rozhodně stojí za pozornost. Je radost v ní listovat, ale jen málokdo odolá pokušení začíst se do ní hlouběji. V naší knihovně si ji můžete vypůjčit pod signaturou MB 5603.
Kniha Arnošta Tabáška Cesta k modlitbě aneb textař Petr Rada vypráví vyšla již před více než dvaceti lety, do našeho fondu se nám ji však podařilo získat až nyní. Publikace přináší cenný pohled do zákulisí české populární hudby a divadelního kvasu 60. let. Vzpomínky Petra Rady zachycují nejen peripetie umělecké tvorby, ale i složité osobní a politické osudy, které zásadně ovlivnily jeho život.
Pro Radovu kariéru byla klíčová návštěva pražské Reduty v roce 1956. Od té doby se intenzivně snažil najít interprety pro své verše. Zlom nastal po navázání spolupráce s tehdy mladičkým
konzervatoristou Petrem Hapkou. Společně si získali důvěru Hany Hegerové, pro niž Rada napsal řadu dodnes slavných šansonů, jako jsou Obraz Doriana Graye či Píseň o malíři. Jako její dvorní textař se stal pevnou součástí vznikajícího fenoménu malých divadelních scén.
Do širšího povědomí vstoupil Petr Rada především jako autor textu ikonické Modlitby pro Martu v podání Marty Kubišové. Právě kvůli této písni čelil v době normalizace stupňujícímu se tlaku ze strany StB. Neúnosná situace vyústila v roce 1977 v rozhodnutí emigrovat. I s rodinou odešel do Austrálie, kde prožil bezmála třináct let a působil jako novinář a vydavatel krajanského listu.
V dubnu 1990, několik měsíců po sametové revoluci, se vrátil zpět do vlasti – již sám, bez manželky a dětí. Okamžitě se zapojil do kulturního dění a navázal na svou textařskou činnost spoluprací s Miroslavem Donutilem, Jiřím Krampolem či skupinou Rangers. V roce 2004 své vzpomínky shrnul v knižním rozhovoru s Arnoštem Tabáškem. Bylo to jedno z jeho posledních ohlédnutí; textař zemřel nedlouho poté, v roce 2007.
Knihu o nelehkém a barvitém životě Petra Rady i o atmosféře tehdejšího uměleckého prostředí si můžete zapůjčit v našich studovnách pod signaturou MA 11132.
Autobiografická kniha Povolání textařka od Jiřiny Fikejzové nabízí poutavý pohled do zákulisí české populární hudby a odkrývá životní příběh její autorky. Fikejzová původně směřovala ke sportovní kariéře a věnovala se atletice. Jejím manželem, známý dálkař Jaroslav Fikejz. Kvůli zranění a dokončení studia na Filozofické fakultě UK však sportovní dráhu opustila a nastoupila jako dramaturgyně do vydavatelství Supraphon.
Kniha ukazuje mimo jiné její silné propojení s divadelním světem, který zásadně zformoval její textařský styl. Jiřina Fikejzová nebyla jen autorkou rýmů, ale uznávanou hudební scenáristkou. Psala ucelené pořady pro pražské Divadlo hudby a své životní jubileum, oslavu devadesátin, později symbolicky prožila na prknech komorního divadla Viola.
Právě divadelní prostředí ji naučilo vnímat píseň jako malé drama, kde každé slovo musí mít svou přesnou váhu, rytmus a psychologickou pointu. Do několika málo slok dokázala vložit silný příběh s divadelní dramatičností, což z jejích textů dělalo spíše hluboké šansony. Tato specifická průprava se stala klíčem k úspěchu jejích nejslavnějších písní, které napsala pro hvězdy jako Marie Rottrová, Václav Neckář či Judita Čeřovská.
Pokud se chcete začíst do tohoto otevřeného vyprávění o světě hudby, sportu i soukromí, žádejte u nás knihu se signaturou M 15000.
