Informačně-dokumentační oddělení Divadelního ústavu připomíná inscenaci SOUDNÉ SESTRY

SOUDNÉ SESTRY
(Celá Plocha jest jevištěm)
Česká premiéra 27. 4. 2001 v Divadle v Dlouhé

„…Autor po premiéře prohlásil, že pražská inscenace je nejlepším z divadelních provedení jeho příběhů. Nepochybuji o tom, že nešlo pouze o zdvořilostní gesto.“ (Z. Hořínek: Čarodějky zachraňují politickou situaci, Týden č. 18, 2001)

Soudné sestry jsou inspirované Shakespearovým Macbethem. Román zdramatizoval Stephen Briggs, přeložil Jan Kantůrek a upravili režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek. Zásadní roli v inscenaci hrála vizuální, zvuková a pohybová stránka: scéna Karla Glogra, kostýmy Samihy Malehové, hudba Jana Vondráčka a choreografie Jany Vašákové.

„…Do tmy žíhané blesky se šklebí tlamy gotických chrličů. Duch zavražděného krále pobíhá po jevišti s nožem v zádech, uzurpátor trůnu kuje pikle a trojice čarodějnic pomáhá k vládě právoplatnému následníkovi. Fantaskní kostýmy, „halloweenovsky“ přízračné líčení, bizarní postavy a a jejich vykloubené chování: do pražského Divadla v Dlouhé zavítala (…) poetika literatury fantasy, komiksových hrdinů a jejich filmových bratranců z Batmanova rodu…“ (Z. A. Tichý: Že by komediální událost sezony? Mladá Fronta Dnes, 4. 5. 2001)

„…Divák je vždy patřičnou dobu ponechán v domnění, že hledí na náležitý pohádkový boj dobra se zlem, ale v pravou chvíli se pravidla zadrhnou a překvapivé pointy pootočí vše k bezuzdné nadsázce…“ (J. Machalická: Jeviště umocnilo Pratchettův humor, Lidové noviny, 30. 4. 2001)

„… Zeměplocha není jenom světem magie, ale také prostředím, ve kterém se tkanivo skutečnosti stáčí do podoby příběhů. Když proto věrný sluha nečestně zabitého krále utíká s malým princem z hradu, má VELMI slušnou šanci, že narazí na čarodějky. Pokud možno na tři. Nejlépe tísnící se kolem kotle. A v bouřce. Tendenci nabývat tvar příběhů má sice realita i jinde v mnohovesmíru, ale patrně ne tak často, a určitě přitom neprokazuje tolik smyslu pro humor.“ (M. Král: Pojem spravedlnosti mezi Bábi Zlopočasnou a Smrtěm, studie v programu k inscenaci)

V titulních rolích čarodějek se představily Naďa Vicenová (Bábi Zlopočasná), Jaroslava Pokorná (Stařenka Oggová) a Klára Sedláčková (Magráta Česneková).

Čarodějky stojí mimo mocenské struktury státu. Neplatí daně a zpravidla se nestarají o politiku. Místo toho léčí domácí zvířata a jejich majitele, pečují, jak by řekla Magráta, o vesmírné cykly a občas někoho proklejí. To poslední jen tehdy, když si dotyčný trest opravdu zasloužil. Otázka, na níž musím odpovědět, zní: Proč se najednou v Soudných sestrách čarodějky rozhodnou plést do politiky? (…) Při psaní Soudných sester pracoval Pratchett s motivy Shakespearova Macbetha.Jsem přesvědčen o tom, že k momentům, u kterých je kontrast mezi těmito dvěma díly vyvolán úmyslně, patří i srovnání starého a nového vládce. Shakespeare nechává ústy samotného Macbetha vychválit krále Duncana: „ Krom toho ten Dunkan/tak měkce vlád, byl vždy tak bezúhonný/ve svém velkém úřadě, že jeho ctnosti/jak archandělé pozounovým hlasem/žalovat budou na zvrhlost té vraždy“. V Soudných sestrách se naproti tomu píše, že starý Verence vybíral vysoké daně, zapaloval domy, vyháněl z hradu radní a občas i zabíjel lidi, stejně jako to po něm dělal Felmet. Proč je tedy podle čarodějek nezbytné, aby se Lancre Felmeta zbavilo? Důvodem rozhodně není to, že mu nedůvěřuje civilní obyvatelstvo nebo jeho vedení (…) Zásadní problém na Zeměploše nepředstavuje ani skutečnost, že byl Verence Felmetem zavražděn. To je, jak se shodnou čarodějky, u králů běžná praxe – v jejich postavení lze vraždu považovat za přirozenou smrt (i proto platí Bábina poznámka: „To by se jeden musel narodit jako naprostý idiot, aby chtěl být králem“). Důležitější naopak je, proč Felmet Verence zabil – nikoliv kvůli království (to by bylo v pořádku), ale jen z touhy po moci. Felmet dokonce Lancre nenáviděl a nenávidět nepřestal. Proto zem trpí. Té totiž nezáleží na tom, jestli je král dobrý nebo zlý, ale starat se o ni musí. A právě péče o království, o něž se jeho vládce nestará, vede čarodějky k tomu, že se, navzdory všemu ujišťování o opaku, začnou vměšovat do „státních záležitostí“…“ (M. Král: Pojem spravedlnosti mezi Bábi Zlopočasnou a Smrtěm, studie v program k inscenaci, překlad citátu z Macbetha E. A. Saudek)

Během 14 sezon uvádění (2001 – 2014) bylo odehráno celkem 185 repríz a inscenaci vidělo téměř 75 tisíc diváků.

Podrobnosti o inscenaci naleznete ve Virtuální studovně Divadelního ústavu. Ve studovnách DÚ jsou k dispozici digitalizované programy, tiskoviny a fotografie. Pro studijní účely lze ve videotéce zhlédnout také videozáznamy, zatímco Knihovna DÚ nabízí k prezenčnímu studiu text hry. Bibliografická databáze pak uvádí dvacet záznamů, z nichž polovinu tvoří recenze.