Inscenace Proces v Divadle Na zábradlí

27. května 1966 měla premiéru inscenace Proces v Divadle Na zábradlí.

Text Franze Kafky pro Divadlo Na zábradlí zdramatizoval a režíroval Jan Grossman (s použitím překladu Pavla Eisnera).

2. Hlídač: Nikam nepůjdete, jste zatčen.

K: Podívejme! Tohle si zodpovíte, pánové! Zatčen! A proč – prosím?

2. Hlídač: To není vaše věc, abychom vám to vysvětlovali. Překračuju svou pravomoc, pane, už tím, že s vámi přátelsky rozmlouvám, neslyší to, doufám, nikdo než František, ten se k vám rovněž choval vlídněji, než dovolují naše předpisy.

1. Hlídač: Řízení je zahájeno, ostatní se dozvíte v pravý čas.

2. Hlídač: Máte štěstí, že jste dostal za hlídače právě nás dva. Ani do budoucna si nemůžete přát nic lepšího.

(z textu)

„…Už v listopadu 1964 publikoval Jan Grossman své poznámky o Kafkově divadelnosti, vznikající při jeho práci na dramatizaci Procesu. Teprve v minulých dnech jsme měli možnost tuto dramatizaci vidět. (…) Je to náročné a sugestivní tříhodinové představení, v němž jakoby vykrystalizovala osobitost tohoto malého divadla a jeho nejlepších tvůrců…“
(Pavel Kohn: Protokol o muži, který umřel jako pes, Mladá fronta, 25. 6. 1966)

Roli Josefa K. alternovali  Jan Přeučil, Ivan Palec a Jiří Paďour.

V mnoha ostatních rolích účinkovali Jiří Krampol, Jan Libíček, Oldřich Velen, Marie Málková, Lída Engelová, Helena Lehká, Hana Smrčková, Václav Sloup, Oldřich Vlach, Jiří Lír, Václav Mareš a další.

„…týž člověk může jednou hrát Josefa K., a podruhé zástupce strany žalující; role se prohazují, a celý příběh je circulus vitiosus, který nemá počátku ani konce. Josef K. je obětí i viníkem. Jsme ve světě pomatené identity…“
(Milan Lukeš: Proces na divadle, Literární noviny, 2. 7. 1966)

„…Ryzí divadelnost tohoto režisérského převodu prózy je skutečně pozoruhodná. Grossman má zvláštní nadání převést abstraktní ideu do konkrétního jevištního tvaru, je to režisér skvělých meziscén s fantazií pracující matematicky přesně. Neunikne mu vteřina jevištního času a centimetr prostoru, aby jich nevyužil pro tvorbu významuplného pohybu herce po scéně a scény samé. Dramatickou akcí, jejímž prostřednictvím sděluje vnitřní témata jednotlivých scén, mu není jen dialog jednajících postav, dokonce ani ne především. Dramaticky aktivní je v tomto představení — a v Grossmanových představeních vůbec — všechno: hudba, scéna, gesto, přechod po jevišti, světlo, tma i ticho. Pohyb myšlenky je snadno čitelný ve viditelném a výborně organizovaném pohybu jejích vnějších znaků. Díky tomu se podařilo v inscenaci to hlavní: dát příběhu ‚Josefa K., člověku, který zemřel jako pes‘, příznačné, zlověstné a znervózňující napětí snu…“
(Alena Urbanová: Proces na scéně, Kulturní tvorba, 30. 6. 1966)

„…V chrámovém obraze poprvé poznává Josef K. univerzálnost, jednotu prostoru, v němž spal, pracoval, soudil se, dovolával, vyhrožoval: všecko se odehrálo na jednom jediném místě. Mohlo by se říci, že jeho privátní svět se stal předmětem invaze venkovního světa, jenže žádné zřetelné hranice mezi nimi neexistují, rozhodně nevedou mezi světem objektivním a subjektivním. Také lidé, za nimiž Josef K. jde (ale není vlastně jisto, kdo jde za kým), jsou si nápadně podobní, týž člověk hraje Soudce i Advokáta, Informátora i Kněze — jsou zaměnitelní…“ 
(Milan Lukeš: Proces na divadle, Literární noviny, 2. 7. 1966)

„…Grossman zpochybnil postoj, že člověk je bezmocným kolečkem v soukolí společnosti; Josef K. není politováníhodná oběť, ale svobodný jedinec, který se podřizuje tomu, co zároveň odsuzuje. Inscenace tak kladla otázky publiku a očekávala jejich odpověď…“
(Barbara Day: Mé divadelní osvícení, Divadelní noviny č. 3, 6. 2. 2024)

Více o inscenaci ve Virtuální studovně Divadelního ústavu (NIK).

V badatelně Informačně-dokumentačního oddělení DÚ je možné si prohlédnout digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze.

Tentokrát chceme upozornit na knižně vydané odborné ohlasy k inscenaci. Například v letech 1997 – 2001 vydalo nakladatelství Pražská scéna řadu publikací o Janu Grossmanovi. O inscenaci píše také Zdeněk Hořínek v knize Divadlo jako hra (Blok Brno, 1970). Tituly jsou k dispozici v Knihovně DÚ.

V Knihovně DÚ je dostupný také text dramatizace, který byl vydán jako součást časopisu Divadlo.