Osmdesáté narozeniny oslavil Vladimír Just

Minulý týden oslavil osmdesáté narozeniny divadelní vědec, kritik, pedagog i autor a performer Vladimír Just (6. 5. 1946). Divadlu se začal věnovat nejprve prakticky, a to už na gymnáziu v Hellichově ulici. S bratrem Jiřím (roč. 1941) pak v roce 1967 založili autorský spolek Antitalent (později vystupovali jako Bratři Justové). Hráli například v Rubínu, Na zábradlí, v Malostranské besedě, v divadle Ateliér dokonce v režii Jána Roháče. Svá autorská text-appealová představení prosazovali mnohdy pod přísným cenzurním dohledem a pod hrozbou postihů ze strany režimu. 

Závěrečná píseň
Padají tu občas i lecjaké vtipy
Které by snad bylo možné
Při leckteré vůli zbožné
Chápati i jako vtipy na principy
Na zásady
Na kyseliny
A jiné vody svěcené…
(začátek ze Závěrečné písně v inscenaci Vata, 1979)

Vladimír Just vystudoval dějiny a teorii divadla na FF UK (1969), kde před blížící se normalizací ještě stihl řadu inspirujících pedagogů: Alfréda Radoka, Jana Kopeckého, Milana Lukeše, Jan Císaře či Leoše Suchařípu. Dnes zde vyučuje s akademickou hodností profesora. Působil v časopise Divadlo a v Kabinetu dějin divadla. V roce 1989 spoluzaložil časopis Divadelní revue zabývající se českou divadelní kulturou v souvislosti s příbuznými uměleckými druhy. 

Je autorem či spoluautorem více než šesti desítek odborných publikací a mnoha set článků. K nejznámějším tématům jeho odborných prací, ať už jde o recenze, stati, příspěvky do sborníků či monografie, patří malé scény (Proměny malých scén, Z dílny malých scén, Proměny kabaretního herectví), faustovský mýtus (Faust jako stav zadlužení), reflexe proměn společnosti a jejích nejen uměleckých tendencí (Divadlo v totalitním systému, Poklona není můj obor, Slovník floskulí).

„… Divák nechápe, divák se těší, divák se obává, divák je zasažen, divák se nudí, divák si klade otázku, divák je zaskočen, divákovi se rozbuší srdce, divák je rozčarován, divák si odnáší hluboký zážitek. A co recenzent? Kdykoliv chce vyřknout svůj, ať záporný, ať kladný kritický soud nebo prostě jen vyjádřit svůj subjektivní pocit a dát mu zdánlivě „objektivní“ platnost, schová se za diváka. Nikoli za konkrétního diváka XY, nýbrž za své abstraktum, za svůj účelově vytvořený konstrukt. Ptám se vždycky těchto samozvaných tiskových mluvčích: a jak to víte? Dělali jste si sociologický průzkum, pitvali jste jeho duši?…“ (z hesla Divák, Slovník floskulí, Academia Praha, 2003)

Svou publikační činností na téma Vlasta Burian se výrazně zasloužil o rehabilitaci tohoto mimořádně talentovaného umělce, schopného divadelního podnikatele i empatického a za války pomáhajícího člověka, jehož jméno fatálně pošpinil poválečný hysterický hon na domnělé kolaboranty.   

„Humor a satira neměly nikdy na růžích ustláno. Stlaly si proto od nepaměti raději na trní, na bodláčí, na holé zemi. Má-li každé opravdové umění hlavu v oblacích (a nohy na zemi), má každý opravdový humor a každá opravdová satira hlavu na zemi (a nohy v oblacích). Vidí svět převráceně. Z preventivních důvodů: postavíme-li se občas na hlavu, budeme pak, až zase půjdeme po svých, vnímat skutečnosti kolem sebe kupodivu ostřeji, svěžeji, méně toporně, méně doslovně a méně definitivně. Proto každý opravdový humor staví věci na hlavu (věci se s tím smíří, člověk někdy ne). Ze všech věcí světa pak my osobně nejraději stavíme na hlavu slova. Přesněji řečeno: slovní, gestické a myšlenkové stereotypy.“ (Z programu k inscenaci Bratří Justů Ústřední půjčovna myšlenek, 1982)

Vzpomínky Vladimíra Justa jsou zachyceny v projektu Divadelního ústavu Orální historie českého divadla. 
Protokol z rozhovoru

Více k divadelním inscenacím, na kterých se V. Just podílel, najdou badatelé ve Virtuální studovně Divadelního ústavu. 

Ve videotéce je pro studijní účely možné shlédnout videozáznamy některých inscenací, stejně jako publicistické televizní pořady, v nichž V. Just vystoupil.

V budově Divadelního ústavu si lze prohlédnout digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze. 

Ve fondu Knihovny máme k dispozici všechny zmíněné tituly a článkovou bibliografii Vladimíra Justa může poskytnout Oddělení bibliografie Divadelního ústavu (NIK).

Vladimír Just je také autorem hesel v České divadelní encyklopedii.