Světová premiéra Klimáčkovy hry Kurýr má zpoždění na prknech Východočeského divadla Pardubice

„Všichni cítíme, že nastal – vančurovsky řečeno – konec starých časů. Naše dosavadní hodnoty jsou ty tam. Svět, jak jsme ho znali po desetiletí, se mění k nepoznání. A jestli se z toho nechceme zbláznit, musíme se smát – to radí čtyři z pěti psychiatrů. A proto přicházíme s novou komedií,“ říká dramaturgyně Jana Pithartová.

Text přímo pro pardubický soubor napsal úspěšný slovenský dramatik Viliam Klimáček, jenž není na východě Čech zcela neznámý, neboť VČD již uvedlo jeho tituly Kdo se bojí Beatles a Influencerky. Režie se ujal Filip Nuckolls, jehož pardubické publikum už také dobře zná. Ve VČD se představil v roce 2017 inscenací hry německého dramatika Martina Sperra Lovecké scény z Dolního Bavorska. Dva roky nato zde nastudoval podivuhodné drama Až ustane déšť australského autora Andrewa Bovella a v roce 2023 zmiňovanou Klimáčkovu grotesku Kdo se bojí Beatles.

Hlavní postavou hry Kurýr má zpoždění je kurýr Jan, jenž se musí starat o svou značně vyšinutou matku. „Jednoho dne nepřijde ošetřovatelka, ale Jan musí rozvážet zásilky, a tak vezme matku s sebou. Tím začíná sled komických i absurdních situací, které Janovi způsobí jak jeho matka, tak jeho podivní zákazníci: loutkoherečka s Kašpárkem půlpárkem, prepper chystající se přežít konec světa v horském srubu, manažer firmy Artificial Intelligence Avatar nabízející služby za hranicí parapsychologie…,“ naznačuje zápletku Jana Pithartová. Titulní roli hraje Martin Mejzlík, jeho matku ztvárňuje Ludmila Mecerodová.

Filip Nuckolls při objednávce hry pro Východočeské divadlo předložil Viliamu Klimáčkovi jen heslo „konec starých časů“. „Bylo to opravdu jen takové ‚kudy‘, protože jsem nechtěl Viliamovi říkat, o čem má psát. Postavy jeho her, těch čechovovských, jako je třeba Kdo se bojí Beatles, vyjadřují, jak je pro starší generaci, ale už i pro tu střední stále těžší pochopit dnešní svět. Dostáváme se do obrovského přerodu civilizace, kdy se zásadně mění nazírání na svět. A tak jsem si představoval hru, kde budou příběhy lidí, kteří prožívají konec svých starých časů. Zoufale se snaží tu dobu nějak zachytit a ona je jako centrifuga vymrští někam na okraj společnosti, ale oni pořád bojují o místo na slunci. Čert vem úspěch neúspěch, důležité je udržet si optimismus, štěstí a věřit, že život je krásný. Postavy hry Kurýr má zpoždění se o to snaží, z pohledu většinové společnosti ovšem bizarními způsoby,“ prozrazuje Filip Nuckolls.

S novou inscenací v repertoáru vstoupí do divadla i nová výstava, od premiéry „Kurýra“ budou zdobit foyer Městského divadla obrazy pardubické výtvarnice Vladany Hajnové.