75. narozeniny oslaví v těchto dnech Lenka Foletti Machoninová

75. narozeniny oslaví v těchto dnech Lenka Foletti Machoninová.

Lenka Machoninová se narodila 11. 7. 1951 v Praze. Je dcerou překladatele, kritika a teatrologa Sergeje Machonina.

V roce 1972 absolvovala DAMU a do prvního angažmá nastoupila v Jihočeském divadle České Budějovice. Zde strávila 3 sezóny a její nejvýraznější rolí byla Josefína ve stejnojmenné hře Vladislava Vančury (premiéra 17. 11. 1972).

„Spádný rytmus a veseloherně působivou atmosféru určila inscenaci nově angažovaná členka souboru Lenka Machoninová v titulní roli. Vběhne na scénu v maxiplášti s pletenou čepoicí a dlouhou šálou a v stylizované neomalenosti mluvy i chůze naznačí typ prvorepublikánského divého rošťáka z pražské periferie (…) Zprvu ne zvlášť hezká, s výrazným pohledem očí, narůstá Machoninové Josefína postupně do krásy silou vnitřního prožitku. Když přednáší Kateřinin monolog ze Zkrocené ženy, když poutavě střídá výtvarně působivá gesta, zkrásní a zjasní se její obličej. Má v sobě něco z bezprostřední upřímnosti dítěte a dost z půvabu mladé ženy (…) Machoninová má v postavě humor, je temperamentní a dovede zaujmout obecentsvo bohatostí citového projevu…“ (jpa: Vančurova Josefína, Svobodné slovo, 3. 1. 1973)

O svém vztahu k divadlu tehdy řekla: „Mám ráda divadlo, které zůstává divadlem, nevěřím moc na vnější experimenty a efekty. To nové, moderní, musí být uvnitř – v lidech, kteří divadlo dělají. Důležité je, co člověk přináší roli – i holá prkna mohou dát zaznít tomu, co si člověk myslí…“ (úryvek z rozhovoru „Divadlo je můj svět“ ve Svobodném slově, 24. 6. 1975)

Od roku 1976 byla členkou pražského Divadla na okraji, kde se významným způsobem podílela na většině jeho inscenací a spoluutvářela jeho image a poetiku. Nezapomenutelná je její Passuk v inscenaci Návod jak hledat zlato (premiéra 10. 10. 1981), nebo jeden ze Švejků v inscenaci Švejci (premiéra 30. 11. 1979). Její kariéra se v určitém smyslu završila velkou dramatickou rolí Markétky v největším z projektů Divadla na okraji, inscenaci Faust (premiéra 11. 10. 1984).

„…Odevzdanou prostotu a neokázalost Markétčiny lásky, stejně jako trýznivý křik její zmučené duše, podává herečka s otřásající přesvědčivostí. Málo půvabnou a žensky nepříliš přitažlivou Markétku prozařuje Machoninová silou citu a bohatstvím duše. Jejím hereckým vkladem se naplňuje tematická koncepce inscenace, v níž se Markétka stává mravní a ideovou dominantou…“ (stať Evy Šormové „Malé divadlo a velká klasika“ z knihy Z. Potužila „Život je krátký jak prásknutí bičem“, 2014)

Poté, co Divadlo na okraji v roce 1987 ukončilo svou činnost, hrála v letech 1986–1989 se skupinou Alfréd a spol., mimo jiné v zásadních inscenacích Ctibora Turby Deklaunizace (premiéra 17. 10. 1986) a Archa bláznů (premiéra 15. 11. 1989).

Po listopadu 1989 se se svým mužem, švýcarským divadelníkem, mimem a klaunem Albertem Folettim přestěhovala do italského kantonu Ticino na jihu Švýcarska, kde založili „nejmenší toulavý divadelní cirkus v Evropě“, Cirkus Giroldòn (= Tulák), jehož jsou jedinými členy. Vystupovali na řadě míst Evropy, mnohokrát také v Čechách i na Slovensku.

„…Vyjímečnost, a snad i výlučnost cirkusu Giroldón svádí nazvat ho „komorním“ a „rukodílným“. Komorní je pro vytříbenost svých záměrů i způsob hry, a rukodílný proto, že oba vyzrálí umělci si sami vytvářejí jak scénáře a dialogy, tak režii a choreografii svých představení. Ale kdyby jen to: oni si také sami sjednávají vystoupení, sami se dopraví na místo (s cirkusovým stanem, fundem, a celým inventářem), sami si postaví šapitó, sami prodávají vstupenky a uvádějí obecenstvo. Teprve poté, co se nadřeli za celý (v běžném cirkusu) početný tým spolupracovníků, může konečně dojít na vlastní výkon. A ten by samozřejmě neobstál ani před publikem, ani před svědomím obou artistů, kdyby nedokázal upoutat, rozechvět, rozesmát, přesvědčit soustředěností, plným nasazením a vysokou úrovní klaunského i hereckého provedení…“ (Karel Kraus, z tiskového materiálu k hostování cirkusu v Praze 2006)

V roce 2025 získala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru alternativní divadlo.

„…To, co je nedefinovatelné, silná lidská přítomnost v každém okamžiku hry, je plodem její vnitřní křehkosti, mentálního a fyzického nasazení a důsledné identifikace s postavami, což jí umožňuje vytvářet dráždivě vrstevnaté, plnokrevné postavy, překvapivé situace, originální, osobité, s diváky i dobou komunikující autorské divadlo…“ (Vladimír Hulec, profil Lenky Machoninové při udílení Ceny Thálie 2025)

Více k divadelním inscenacím, ve kterých účinkovala, naleznete ve Virtuální studovně Divadelního ústavu NIK.

Ve studovně DÚ jsou k nahlédnutí digitalizované dokumenty: programy, fotografie, recenze.

 Ve videotéce je pro studijní účely možné shlédnout videozáznamy některých inscenací.

Více o Divadle na okraji v knihovně DÚ:

• Zdeněk Potužil: Život je krátký jak prásknutí bičem
• Slova o Divadle na okraji, Interní materiál pro tvůrčí besedy Dílny Divadla Na okraji konané v Praze v listopadu 1985

Heslo Divadlo na okraji v České divadelní encyklopedii.

Heslo Alfréd a spol. v České divadelní encyklopedii.